+ + +
NÁBOR AFFS>>> Uzavřeno :')

B L O G - N E N Í - A K T I V N Í .
Slouží pouze jako muzeum mých vzpomínek z dětských let :)
Omlouvám se za naivní obsah, ale nemám to srdce blog smazat
ani renovovat, takže veškerý obsah zůstává autentický.
Děkuji za pochopení.

Vaše Hay~

O admince

Víkend... zase trochu moc živo

12. ledna 2013 v 13:19 | Hidatsenka
Po nějaké době se zase hlásím. Původně jsem měla v plánu na blog přidávat články o víkendu poněkud častěji, ale bohužel mám momentálně doma trošku osobní problémy, tak mi blog z hlavy úplně vypadl. Snad se nezlobíte :-)

Na týden přednastavím pár článků a asi udělám i zápis affs. V mobilu mám pár kreseb ze školy (jo třeba tu pitomou dřevěnou pololetku o_o :DDD).

Heh, ani nevím, proč tohle píšu :D Hele jdu na ty kresby radši xDDDDDD

Vytočená, dopálená... konec prázdnin!

30. září 2012 v 23:04 | Hidatsenka
Ok ok, tohle je naposledy, co jsem dezertovala z blogu bez upozornění na dýl než na týden. Co to má být todlencto? Grr...

Toho si nevšímejte :DDD Hay má jen moury, že dlouho neviděla blog :)
Už mě vážně nebaví se každý článek omlouvat a psát, co všechno mi bránilo v blogování, jak jsem neměla čas a chuť a kdo ví co ještě. To všechno je pravda, ačkoli to zřejmě hodně znudí, když to čtete v opisu po devadesátý pátý :D Pokud tedy ještě někdo stojí o tenhle blog (jakože si tím vůbec nejsem po dvou měsících ticha jistá), pomalu opět najíždím na články. Pokusím se přidávat své kresby, nějaké povídky a snad i svoje nahrávky z youtube. Začnu ale něčím jednodušším- zítra vypíšu vše, co se za poslední měsíc událo. Třebas že Haidy začala kreslit anime nebo že našla Salera. Vsadím se, že nikomu to jméno moc neřekne, o to víc když dodám, že je to další Tear Cry, však vysvětlím zítra :)

Takže dnes jen takový malý oznam. S obíháním affs začnu pozítří, jelikož zítra příjdu pozdě ze školy a musím dodělat domácí úlohu z PTY (písmo a typografie :D).
Je to snadné, když už jsem najela na školní mood. Už aspoň trochu tuším, kdy co udělat, aby zbyl volný čas pro datlování na notebooku :D I když, věřte nevěřte, přechod z vesnické základky na střední ve velkoměstě byl docela náročný. Ať mám na mysli časově, energicky nebo jakkoli jinak. Všakto čeká hodně z vás, takže je zbytečné o tom moc básnit :)


Což znamená... pro dnešek, přeji dobrou noc a zítra zpět do práce :)
(P.S. Tohle vyžbleptávání mi vážně chybělo :DDDDDDD)

Diplomek od Katujky

17. srpna 2012 v 17:05 | Hidatsenka

Ahojdáá lidičky :-)
Tak jak si užíváte prázdnin? Podlední dva týdny a hurá do školy ._. Někdo se tam těší, většina asi ne. Abych se přiznala- kdybych se mohla vrátit na základku, těšila bych se jak malý děcko :) Ale co už, čas nezastavíš, neobelstíš ani neuplatíš, takže v září náklus na střední :D

Omlouvám se, že o prázdninách skoro nic nepřidávám. Bude to asi tím, že Photo Shopu se obloukem vyhýbám a když už něco nakreslím, je to spíš pokus o anime kresbičky, kterými bych nerada ničila blog a dA. Většinu času tedy strávím sledováním animáků (nejlepší No. 6, který jsem za poslední dva dny viděla třikrát celou řadu, naposledy jsem to sjela dnes v pět ráno, když jsem nemohla usnout ._.) nebo psaním příběhu o Catovi a Akirovi s Vann :D Nebo na skype s Vann a Eff, tam trčíme od poledne do noci :DDD Když tedy teď dokresluju obrázek do soutěže pro Tekarah, není to proto, že by se mi po koních nějak moc stýskalo. Spíš tu nadávám jak veverka, že chci prázdniny i od kreslení. Nakonec to dopadne tak, že i na střední budu špačkovat, že mě to kreslení nebaví :'DDDDD

Jak ale nadpis článku říká, chcela jsem se hlavně pochlubit nádherným diplomem za bleskovku, který mi udělala Katujka. Jsem úplně na mrtvici z toho pictu ._. By mě zajímalo, kde ho našla :DDDD Ale prostě jestli se mi někdy povede něco podobného nakreslit, budu si říkat DaVinchi ._.
Vážně moc děkuju za diplík. Je krásný, Katy :)


A ještě jedna malá poznámečka pod čarou- 21. 8. odjíždím na anglicko/jezdecký tábor do Koryčan. Budu tam až do konce prázdnin (asi 31.?) a hned 3. se jde do školy. Tudíž po příjezdu z tábora budu mít dva dny na sbalení na internát, sehnání věcí na plenér a podobné hovadivny. Další týden budu ve škole v Ostravě a nechci si brát notebook, abych o něj nepřišla. Přece jen je to Ostrava a lidi, který neznám ._. Je teda dost možný, že se tu hezkou chvíli neobjevím- ani na blogu, ani na dA, ani na skype ani nikde jinde. Jediné kontaktní místo tedy bude mobil, což mě docela děsí. Než napíšu SMS, spadne půlka vesmíru ._.
Kdyby se tedy po dobu mý nepřítomnosti dělo něco hrozně příšerně nutnýho (ku příkladu někdo spamoval =_=), onoho dotyčného po příjezdu zabiju, jasný? Jen pro info ._. (Neřešte, Hay má jen depku *facepalm*)


Tak se tu mějte drahuši, snad sem po příjezdu z Koryčan hodím nějaký fotky. A snad se vrátím celá- v posledních dvou turnusech se mi koně plašili jak na běžícím páse, nerada bych si vyzkoušela letos první letecký den :DD A kdybych se nevrátila, chci abyste věděli, že jsem vás měla ráda ._.
...
Ale já se vrátím, by vás tu neměl kdo prudit :'DDDDD

~Haidy

Konečně doma ^^

27. července 2012 v 14:04 | Hidatsenka

KONEČNĚ jsme doma :) Vlastně jsme přijeli už včera v noci, ale jistě chápete, že se po celodenní jízdě v autě poženu spíš do postele než k počítači ^^ I když říct mi tohle před rokem, ze srdce bych se smála a provolávala "Jasné že k počítači!" :DD

Abych to tak nějak shrnula, bylo tam krásně. Zažili jsme spoustu zábavy (jak to bráškovi podjelo na řasách b přístavu a po pár vteřinách boje hupsl do vody i s mobilem v kapse tak legračně, že se smáli Česi, Slovini, Němci i Chorvati xDDDDD My z toho umíráme smíchy ještě teď; jak si šel brácha zaplavat a v kapse si nechal papírové paníze- naštěstí byly nějak povoskované bo co a nic se jim nestalo :D; jak jsme po půl hodině a desítkách neuúspěšných pokusů vylovili s bráchou mořskou hvězdici, boť se nám nepodařilo potopit se dost hluboko zprva; jak mamka prohlásila, že zkratka BIH patří Belgii xDDDD.... bylo toho prostě moc ^^)
Ale už jsme zpět doma a upřímně mi to tu i docela chybělo. Ten náš milej zvěřinec, pokojík, ve kterým neusnu před druhou hodinou ranní, a v neposlední řadě i můj nadupanej kompíček s pořádnou klávesnicí i ten tablet a PSko... )


Takže zpět do práce, idem si vás konečně oběhnout co je nového a obkecat vše, co jste napsali. Mno, aspoň většinu ^^ :D
P.S. Později sem hodím nějaké ty fotky :)

První den v "Croatii" :D

24. července 2012 v 10:51 | Hidatsenka

Ahojky všichni, konečně se hlásímne ^^
Tak jak jste se tu měli? Štve mě, že nestihnu ještě dnes oběhnout affs, ale doma na to bude časudost. Jediné wi-fi připojení v okolí je totiž na npláži v kavárně u Johnyho, kde sedím s rodiči a bráchou. Moc dlouho tu tedy datlovat nemůžu :/ :D

Moře je zatím parádádní. Včera jsme si koupili brýle se šnorchlem (do kterých čas od času slušně kapalo :D) a velké dvoulehátko. Ty jsem ale využívala většinou jen já- mamka přijela jen kvůli opalování a kluci zas kvůli pivu a cyklistice :D poté, co jsem s brýlema viděla kousek od břehu velkou zubatou rybu,mám z plavánícelkem solidně nahnáno :DDDD
Nejlepší ale byla scénka s lehátkem. Poté, co jsme se na něj vydrápaly s mamkou obě a slunily se, mamka opět dezertlovala na pláž a já zůstala na lehátku sama. Tak jsem se převalila na břicho a spaláá a spaláá... (mamka měla pořád proslovy, že jsem bílá jak stěna, že se MUSÍM opálit, i když mě to horko spíš štvalo xDDD)... a přemýšlela jsem o Sarah, která jako malá strávila na moři na voru pěkných pár dní. Dospěla jsem k závěru, že to houpání vln by mi vůbec nevadilo a trochu jsem si tak vzpomněla na Haltovu mořskou nemoc xDDDDDD Pak mi začalo být zima, boť se rozfoufal vítr. Slezla jsem teda na chvíli do vody a uops? Lehátko se obrátilo! :DDDD Spodní strana byla nahoře, byla kluzká a nedalo se na ni vydrápat, takže mi nezbývalo nic než lehátko "prostě otočit" :D Když to šlo tam, půjde to i zpět. A tak se stalo, že jsem se dobrou hodinu plácala ve vodě, snažíc se lehátko otočit. Ale nakonec se povedlo :P Větší error byla rudá vyrážka, která mi následně ze tření o ten mateoš vyskákala na rukách a nohách --" :D

Jen mám z toho pochrapování na lehátku tak červená záda, že jsem večer sotva mohla přes to pálení usnout. Já mamce říkala, že má vzít můj filtr 50 místo nicotné třicítky!! :DDDD :)
A to je teprve první den xDDDD


Jak tu zápasíte vy? :)

Julča je pryč :)

9. července 2012 v 18:05 | Hidatsenka
I poslední koťátko dnes odjelo :) Pro Juliette si přijela teta Aška pár desítek minut po Naďi. Je pro její maminku, které minulou kočku přejelo auto :/ Julka je ale chytrá holka, takže se modlím, aby ji nepotkal stejný osud.
Když ale byla chvíli poslední, úplně samotná, byla z toho celá špatná. Mňoukala, kňučela... tak je asi lepší, že teď bude s někým :) Budu jí držet palce, holčičce malé, snad se jí bude dařit :)
Julča se vydala do světa odpoledne v pondělí 9. července 2012.


Bude se nám stýskat. Máme vás rádi,
vaše maminka a teta Haidy <3 :)

Nádějka je pryč :)

9. července 2012 v 16:21 | Hidatsenka

Tak už i pro Náďu si přijela nová majitelka- shodou okolností se taky jmenuje Naďa xDDD je to moje bývalá skoro spolužačka (je o rok mladší). Dala jsem ji do pucu, dostala od veterináře dvě injekce antibiotik, je odčervená... už je tedy v pořádku :) Jsem ráda, že si ji vzala, i když ji s alergií na kočky ji moc často vídat nebude. Náděje najde domov ve sklářtví kousek od naší obce. Doufám, že se jí bude dařit tak, jako u nás :)
Náďěj se vydala do světa odpoledne v pondělí 9. července 2012.


Mrzí mě, že mám jen tuhle starou fotku, kde měla ještě zánět v očích atd. Ale i ta je lepší než nic :)
A večer odchází i Julietka :( <3

Miki je pryč :)

8. července 2012 v 13:34 | Hidatsenka

Další můj malinký chlapeček má nový domov. Je to pár minut, co se přijela nějaké paní poptat mamky na růžičky. Při té příležitosti jí mamka nabídla kotě. Mikilangela si hrozně zamilovala a bylo vymalováno. Zdála se ale jako hodná ženština, dokonce i souhlasila, že mu nechá jméno Miky :) Bude mít i kamaráda- nějakýho kocoura Mikeše xDDD I taťka byl trochu smutnej, boť přemlouvat mamku, abychom si ho nechali. Bohužel, vždy je po jejím a my se museli i s Mikim rozloučit. Hrozně doufám, že se mu tam bude líbit, i když se mi po něm stýská už teď :)
Miki se vydal do světa odpoledne v neděli 8. července 2012.



Drž se. Bude se mi stýskat, zlatíčko

Will je pryč :)

6. července 2012 v 8:26 | Hidatsenka

Ačkoli by mě to ani ve snu nenapadlo, místo Julietky odcestoval do Polska William. Trdlo malý jsem ráno sebrala od misky s granulema, naposledy pomuchlovala, celýho vyjukanýho zavřela do přepravky a byl pryč. Na druhou stranu jsem ráda, že má nový domov- konec konců stále nám doma tři chlupaté kuličky zbývají :)
Will se vydal do světa ráno ve středu 4. července 2012.



Další novinkou je, že jsme navštívili veterináře. Ten nám oznámil, že nalezeňátko (Nádějka) má snad všechny kočičí choroby, které lze venku chytit. Dal nám na to injekci antibiotik a dnes dostane ještě jednu. Jejich mamina Kanhietah odpoledne půjde pro změnu na kastraci. Horší je, že musí držet 24 hodin před tím přísnou hladovku, aby ji to nezabilo. Takže je chuděnka od včerejška zavřená v chudbě s miskou vody a trucuje, že má hlad :D

To je z kočičičárny asi vše. Snad se Willovi bude dařit a povede se ta kastrace tak, jak má :)

Ranní překvapení- zázrak jménem Náděj

25. června 2012 v 16:42 | Hidatsenka

Ahojky, tak se zase hlásím :) Mám totiž krásnou (doslova krásnou) novinku- naše malá tlupa už není trojčlenná, nýbrž ČTYŘčlenná. A za to vděčím malinkému stvořeníčku, které si nezasloužilo přesnější jméno než-li Náděj (pokud chcete, spisovně Naaďej, složité stejně jako všechna jména našich koček a koťat). Ale jak se k nám Nadějka vlastně dostala, to už povyprávím hezky od začátku :)

Jako každý den, i dnes ráno jsem spěchala do školy. Vstávám pozdě, takže mám zhruba dvacet minut, abych se převlékla, proletěla koupelnou a vyrazila do toho milého ústavu. Když jsem si to ještě v polospánku seštrádovala z pokoje po schodech do obýváků, nějak jsem okem zabloudila na terasu. A tam, před schodkem, se na dlažbě choulila drobotinká stříbrná chlupatá kulička a spinkala jak poleno.
První, co mě napadlo, bylo směšně "William? V noci byly mrazíky, že mu omrzly chlupy, že je tak světlej?" :DD Nijak jsem to teda neřešila, otevřela dveře s tím, že ho odnesu k ostatním za barák. Jen co jsem ale dveřma škramstla, bobánek se zvedl, vyvalil očka a pádil co mu nožky stačily podél domu až ke skleníku. Tam to zalezlo do trubek.
Po pravdě, začala jsem hudrovat, proč přede mnou to moje malý sviště utíká. Bylo divné, že by se mě koťata bála. Šla jsem teda k trubkám, že Willa nějak vysypu a případně zakousnu, že si se mnou hraje na nechtěnou schovku. Tu jsem ale zaslechla miláčka Mikiho, jak ječí a mečí jak na lesi. Zrzoun totiž zalezl to žluté hadice, co máme smotanou za skleníkem, a nějak se bál vylézt. Průměr sice měla dost velký, aby se tam možná i otočil (s velkým úsilím), ale byla moc dlouhá, než aby se mu chtěla hledat cesta ven, když ví, že je odtamtud vždycky vytáhnu. Však už tam před ním dvakrát vlezl William :D Tak jsem teda vytahovala Mikiho z hadice a "Willův" skrývací manévr dočista pustila z hlavy. Nakonec mě ale tlačil čas, tak jsem vzbudila rodiče, aby Mika vytáhli oni, a mazala jsem do školy, jen tak tak, abysme nepřišly po zvonění. Ale ve škole, kdy bylo času na přemýšlení nesnesitelně mnoho, jsem si vzpomněla na další maličkost - to, co přede mnou ráno utíkalo, mělo u kořene ocásku kratší chlupy a na konci je mělo trochu delší, kdyžto Will má ocas rovný jako hřebík. A ta divná světlá barva...
Po skončení školy jsem z nudy volala mamce, jestli Mika vážně vytáhli. Řekla mi nejen to. Prozradila (i když toho později litovala :D), že sedí v Kláře na obědě, že se za nima mám stavit, že mi všechno poví. Klára je totiž taková hospůdka hned přes cestu naproti naší škole. Když jsem tam teda naklusala, mamka vybalila, že se objevilo nové kotě. Popsala, že má zánět v očích, svrab v uších, rýmu a vůbec, že je to hromádka kostí letmo potažená kůžičkou. A vůbec nepřeháněla. Doma se na terase vážně slunilo šedé koťátko, s moury na hlavě a s přední a protilehlou zadní tlapkou rezavou. Je krásná, i když v naprosto zbídačeném stavu. Krásná malá kočičí holčička- moje malá Naděje.
Myslela jsem, že je to možná čtvrté kotě naší Kanhietah. Přišla totiž, když už měla Mika odrozeného. Teoreticky by tedy možné bylo, že by měla ještě jedno kotě, než k nám stihla přijít. To ovšem vyvrací podobnost. Zatímco naše koťata mají po mamince jemnou měkkou srst, Nadějka má kožíšek víceméně štětinatý, jako divoké kočky, i když to může být i špatnou hygienou. Ať tak či tak, Will, Miky i Julls ji přijali dá se říct bez výhrad mezi sebe. S Kanhiet je to horší. Touto dobou už koťata odstavuje, takže i když ji Nádějka miluje a pořád za ní chodí, Kanhiet na ni prská stejně, jako na vlastní. Jen s těží jsem ji uklidnila, aby je nechala napít mléka (což je právě to, co Náděj vzhledem k jejímu stavu potřebuje).
Však já ji dám do kupy, to bude teprve princezna! Až taťkovi ty rádoby vtipné poznámky o utopení zaskočí! :D

Otázka zní: Komu Náděj patří? A proč přišla sama, jediná?
Odpověď: Už je naše, ať si prošla čímkoli. A už má tři sourozence :)



No není sladká? ^^
Jen mě mrzí, čím si to malinké křehounké stvořeníčko muselo projít, než se objevilo na naší terase. Dle jejího stavu netrávila chladné noci zachumlaná v dekách a ručnících jak ti naši rozmazlenci, ani nedostávala na svačinu kočičí kapsičky (pokud vůbec něco jedla, prý měla takový hlad, že se zoufale snažila rozkousat i normální kočičí granule :/...) Každopádně jsme ji přecpali mlékem, šlehačkou, i od Kanhiet něco měla, i když přes protesty. A bříško má krásně kulaté C: Tak uvidíme, jak si povede, beruška malá :)

Má malá tlupa- nové fotky

16. června 2012 v 21:24 | Hidatsenka

S tím přidáváním se prostě nepolepším :/ Kde jsou doby, kdy jsem se brzdila na pěti článcích denně? :DD

No nic. Pořád je to dokola, dokonalý životní stereotyp. Ale jedna věcička se přeci jen mění. No, vlastně jsou to věcičky tři- naše malá koťátka C: Už jsou hrozně velcí. Chodí, vidí, skáčou, lezou, perou se... Prostě lásky ^^ A díkybohu, přežily nám všechny tři, za což tomu nahoře - i jejich mamině dole - moooc děkuju, když slýchávám, jak se těm utopilo kotě a támhletěm jej srazilo auto :/
A tady už fotky našich malých sladkých rohatých andílků. Ani si nedovedete představit, kolik nepovedených a rozmazaných fotek ti rošťáci dnes utržili. Kdyby aspoň na chvilku postáli... :DDDD

Začneme naší malou ospalkou. Jeho charakter se v tomto bodě nijak nezměnil od posledně, kdy jsem vám jej popisovala. Takový malinký spáč. Když se ale rozjede, nemá na něj ani banda po zuby ozbrojených pirátů :D Will ^^
Zatímco Miki s Jull už se dávno prali na zemi, William teprve vylízal z pelechu na pytlech uhlí. A seděl a koukal... asi ještě dospával :D

Bublina stále ještě pochrupuje, zlatko jako zrozené pro objektiv foťáku :D


Pak tu máme na řadě druhého hocha- toho, který se nejúpěnlivěji schovával před objektivem, a přitom má tak krásný čumáček. Áno, náš strašpytlík Miki ^^
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších momentek. Jen ten čumáček od uhlí trošku budí úsměv :D

Další sladký trávoznalec :DD


A třetí - poslední andílek - je naše jediná holčička. Cestovatelka, zvědavostí zmáhaná rebelka a hrozné tulítko- Julča :)
Andílek se rozhodovala, zda skočit z palety, lebo si to pěkně sešplhat po mé noze. Nakonec zvolila druhou možnost :D

Jull se válela. Nejvíc se mi líbí to ouško ohnuté ^^

Minulý článek věnovaný Trojce ZDE (můžete porovnat, jak moc bubliny vyrostly ^^ :D)
Více fotek našich lumpů si můžete prohlédnout v jejich galerii. Naskládat je všechny do jednoho článku, načítal by se x hodiny :DD


To je z koičího zpravodajství pro dnešek vše, Hay Hudson se loučí a táhne si číct o Bilbo Pytlíkovi xDDD

Podivuhodná náhoda

7. června 2012 v 17:15 | Hidatsenka

Asi jen málokdo mi uvěří když najednou vyklopím, že jsem náhodou zahlédla dva čtyřlístky a dva pětilístky vprostřed zarostlé louky :D Ale sama tomu doteď nevěřím :DD Buď to byla obrovská náhoda, nebo spíš znamení, že štěstí jsem měla dnes a zítra se bude vše jen kazit xDD
Stalo se to odpoledne. Tlapala jsem cez louku domů, abych nemusela chodit skrze vesnici. Příjde mi milejší brodit se po kolena v mokré trávě a přemýšlet, než tlapat po chodníku a snášet pohledy kolemjdoucích, zvuky projíždějících aut a podobného. A jak to tak bývá zvykem, opět jsem dumala nad Tear Cry. Přemýšlela jsem, co dělala Sarah po útěku z Raunu. Kde byla? Jak vypadala? Jak reagovala? S kým se poprvé setkala a tamto a tohleto... Prostě dumání nad nesmrtelností chrousta :D A jak jsem tak šla s hlavou skloněnou a čučela pod nohy, zda pod nima neleží nějaký had lebo něco, zehlédla jsem čtyři zelené lístky - a jeden stonek. Automaticky jsem se zastavila, udělala krok vzad a vyjekla radostí. Z vysoké trávy se na mě tlemil ukázkový čtyřlístek jak z pohádkové knížky! Když vezmu, že jsem ho mohla přehlédnout... :D Těsně vedle něj se pak krčili další tři kolegové. Po poli stejně nikdo krom mě zřejmě nechodí, tak jsem předměty doličné utrhla a momentálně už se všichni čtyři bobkové lisují v jedenácté knížce Hraničářova učně :)

Pochopím, že si mamka stoupne k trávníku a do půl hodinky mi donese kytku čtyřlístků. Když to někdo umí hledat, je to spíš o zraku. Ale zahlídnout takový pěkný hochy - k tomu čtyři vedle sebe - ve vysoké trávě, tomu říkám sakra-klika :DDDD Skoro si myslím, že se tam někomu vylilo tekuté hnojivo :P


Poznámka pro chytráky- ne, nenastrčila jsem ke třílístkům volné listy. Jsou to pravé čtyřlístky a pětilístky :P

Vy už jste našli někdy čtyřlístek? Ať už hledáním nebo tou pravou náhodou? :)

Původ mého "krycího jména"

8. května 2012 v 23:00 | Hidatsenka

Když nad tím tak přemýšlím, lidé se mě už kolikrát ptali, jak jsem vlastně přišla ke jménu Haidy? Nebo k Sáře Hudsonové? Ne, vážně jsem se jednoho dne neprobudila a neřekla si: "Tak, od teď si budu říkat Haidy." :D Ta jména mají historii a ke každému se vztahuje víceméně osobní příběh. Jaký? To už vám ráda povyprávím pod perexem (pokud tedy máte zájem :)...)

"Já vím, že ho nikdy nezklameš..."

28. dubna 2012 v 19:30 | Hidatsenka
Tak to byla poslední věta z deváté knihy Hraničářova učně (titul Halt v nebezpečí). Po bezmála měsíci, který jsem s Willem a jeho příběhy prožila, se mi chce až brečet když si uvědomím, že už nemám co číst, že už nemám další knihu, poukazující na pokroky nejen Willa, ale i Halta, Horáce a dalších hrdinů, jejichž osudy se prolínají z jedné knížky do druhé. A to mi ještě desítka a jedenáctka zbývá (a až ji dopíše, pak i dvanáctka). Je zvláštní, jak mi jejich vtipné i napínavé dialogy zpestřovaly všední den. Když ty knihy najednou nejsou, je to jako by nějaký hodně dobrý přítel odjel na dovolenou někam daleko na Floridu. Ne jinak- je to, jako bych já byla měsíc na dovolené na Floridě a teď musela jet domů. Nece se mi. Bylo tam fajn :D C:
Asi jsem k jejich příběhu tak pevně přilnula, že konec série i přes možný happy end podvědomě osmutním. Dnes se mi o nich dokonce celou noc zdálo, protože jsem četla až do chvíle, kdy jsem zhasla světlo a šla spát. Jak říkám- v pondělí rodiče verbuju směr nejbližší knihkupectví :DD
Živě si vzpomínám, kdy jsem teprve četla recenzi na knihu. Za tu dobu, kdy mě to na začátku chytlo, jsem do dneška nabrala spousty jejich vzpomínek a děje, které beru takřka za vlastní, jako bych je sama prožila. Pláně samoty a jejich pištivé píšťaly, pocity při pronásledování Kalhalů, otroctví ve Skandii, Malcolm a jeho svěřenci v Nogateském lénu... Vybírám asi jen ty negativní části, ale jedno se Flanaganovi musí nechat- z příběhu pro jeho synka dokázal stvořit úžasný svět plný úžasných lidí. Škoda jen, že v tom světě nejde žít :)


Toť vše o mém tesknění po další knize Hraničářova učně. Kdo váhá, zda je to dobré čtivo, můžu říct jen jediné- každého baví něco jiného, nicméně já se Willa z Redmondu (nebo taky hraničáře Willa Dohody, jak ho pojmenoval sbor :D) asi ještě pěkných pár měsíců z hlavy nezbavím :D
A vůbec mi to nevadí C: xDDDD


Chceš poohlédnout do děje taky? S chutí do toho! :)
Link ke stáhnutí prvního až osmého dílu v pdf>>> ZDE (Škoda, že mě už neposlouží :/ :DD)

ALVINÉÉÉ! xDD

20. dubna 2012 v 19:13 | Hidatsenka

Ee, nemám v plánu psát o filmu Alvin a čipmánkové. Jen jsem zrovna s tátou dodívala třetí díl a nic jiného mě při sepisování nadpisu nenapadlo xDD

Zapomněla jsem se zmínit, proč jsem tak dlouho nepsala. První důvod zní, že když píšu co dva dny, návštěvnost je mnohem vyšší než přikaždodenním psaní. Druhá věc je, že se snažím dočíst Hraničářova učně. Ten mě momentálně nebaví a čtu ho z donucení. Ne, není tam nudný děj, ale já debil jsem přehlédla šestou knihu a rovnou četla sedmou. Takže teď musím zpětně šestku dočíst, i když jsem vlastně všechny pointy následujícího dílu prokoukla a tím pádem je to bez napětí nuda. Už abych se mohla pustit do osmičky! :D A třetí důvod je psaní, kresba... Vlastně taková ta moje tvorba. Snažím se pracovat na starých progresech, i když upřímně řečeno se sunu vpřed hlemýždím tempem. Staré kresbymi nejdou dodělat a pořád je někde háček. Co se psaní týče, promýšlím nový příběh. Krom Vlčího srdce, jehož děj se mi zamotal jak šňůry od sluchátek, jsem se nezdravě vžila do Zrcadla a přitom snažím promyslet Království zimního slunovratu i TC děj. Shrnuto v jednom- dělám všechno, ale výsledek nula xDDD


Ale to už jste asi slyšeli milionkrát, nemám pravdu? Takže se poroučím, hodím vám sem skecth commishe pro Tirexku, ať se nezlobíte xDD

They say I'll be okay...

15. dubna 2012 v 14:28 | Hidatsenka

Naše stará videa,
mi pomáhají cítit se lépe,
pouštím se stále znova a znova,
dokud nemám pocit,
že tě znovu vidím stát ve dveřích.

Podobnými slovy by se teoreticky dalo shrnout mé rozpoložení. Jako by mi někdo chyběl, někoho jsem ztratila... Ale když nikoho nemáte, nemůžete ho ztratit. Osobně by mě tedy zajímalo, co druhá část mého já, Sarah, zrovna vyvádí za hranicemi mého vědomí.
Dlužno dodat, že v tom bude možná mít prsty i fakt, že jsem dočetla šestou knížku HU a zakázala si do zítřka začít číst další. A já tak nenávidím, když příběh končí happy endem :DD Možná si podvědomě vymýšlím pocity, které bych cítila, kdyby to skočilo trochu tragičtěji. Nebo se vžívám do jiného příběhu... Ať tak či onak, jsem si skálopevně jistá, že tyhle planné pocity mě jednou přivedou pod drn :DDD Když ne teď, tak časem určitě xDD

Asi bych měla psát. Měla bych kreslit. Mám spoustu nedokončené práce, ke které se mi nechce vracet. Ale jsem to prostě já. Má líná maličkost, která by nejraději sepsala všechny své myšlenky na papír jen proto, aby zabila tolik postrádaný čas :D Takže zřejmě do úterka zveřejním ten lay pro Odyssey, počkám na schválení, zatím se poperu s nějakou kapitolovou povídkou a bude. Sice mám kapitolovek hodně rozepsaných na blogu, ale nerada přiznávám, že v kompu jich mám stejně, ne-li víc těch nezveřejněných :D A je škoda nechat promarněný čas v písmenech ve složce, aby na něj sedal virtuální prach. I kdyby je nikdo nečetl, alespoň tu bude pocit, že dokážu dělat něco jiného než číst nebo se prohrabávat pocity Sáry Hudsonové, které v jistém slovasmyslu vlastně nejsou ani mé.
Bože, už zase melu nesmysly, že? :D Tak to asi seknu, poroučím se a jdu se pokusit o něco smysluplnějšího, než je cvakání písmenek v nesmyslném pořadí, které stejně nikdo nebude luštit až do konce tohoto článku :P

A poznatek tohoto týdne? Úsměv není jen projev tvé radosti. Je to také tah, kterým ostatním ukazuješ, že chceš, aby se cítili lépe. Bez ohledu na mizeru, jakou cítíš uvnitř sebe samotné.
Mějte se famfárově :)

I wish I were you by *hiritai.deviantart.com


V piatok si zresetujem hlavu... :3

6. dubna 2012 v 18:49 | Hidatsenka

Tak jak jde život, bobani moji? :3 Užíváte si prázdnin a nadcházejícíhi víkendu jak se sluší a patří?

Hay teda rozhodně :D Stáhla si novou knížku (jak jinak než fantasy), naistalovala akrobata, doma z donucení něco uklidila, aby měla klid a cééélííííčkýýý pátek je rozhodnutá prosedět nad tou knížkou :3 Krásná představa dne bez wordu, bez Photo Shopu, BEZ LIDÍ!! (Dobrá, přiznávám- večer už budu bulet, že chci PSko a word zpátky, ale komunikace s lidmi krom písání se Sisi cez skype mi rozhodně nechybí a ani nebude :DDD) Ještě tomu k dokonalosti chybí horká jabka a monitor natáhnout až do postele :3


A jak vy si představujete bezchybně strávený den prázdnin? :)

Doma je doma

24. března 2012 v 15:08 | Hidatsenka

Milý deníčku, tak jsem konečně doma. Po více než roce jsem přespávala v rodném městečku u babičky. Moc se mi tu líbí...

Tak nějak bych mohla začít vyprávět o dnešním dni. Poté, co jsme se odstěhovali, nic není to, co bývalo. Takže jistě tušíte, že jsem v rodném (jak už jsem se zmínila, ale nemůžu si to odpustit) Zábřeze šťastná jako blecha. A to i přesto, že jsem včera musela v jedenáct chrnět a babuška mě navlíkla do růžovo modrého pyžama s myší na břuchu, ve kterém vypadám jako přerostlý capart (nemluvě o těch kilech, co během jediného dne pod babiččiným velením vždy přiberu --" xDDD).

Ve škole v literatuře bereme pověsti a báje z okolních měst. Asi to moc s výletem do rodného (zase xDD) Zábřehu nesouvisí, řeknete si. Já se ale rozhodla, že třídě představím pověst mého městečka, se kterou jsem se seznámila už před pěknými pár roky. Pověst o Jiřím Tunklovi, který údajně pod čertovým velením musel během jediné noci odtáhnout základní kameny našeho rybníka Oborníku (ale nikdo mu neřekne jinak, než prostý 'Brasák' xD). Kdo by se chtěl o této zajímavé osobě dozvědět trochu víc, WIKIPEDIE je mu otevřená.


Takže je úplně krásně. Venku z toho stereotypu, chuť vše dělat a vše vidět... Nálada nejvyšší spokojenosti :) A jelikož šla babička zanést oběd sestřence a odvézt pra-neteř (dceru té sestřenice) tetě (její babičce), sedím tu doma a jediný zvuk, který mi narušuje rozjímání, je tikot velkých hodin na stěně, menších srdcových na krku a občasné pípání Skypu.
Jak se daří vám, co nového? ^^

Češtinářská olympiáda

20. března 2012 v 15:02 | Hidatsenka

Nudné téma báječného dne :DD
Jen krátce- dopadlo to katastrofálně. Z bruntálského kraje jsem skončila 24. ze asi... asi ze čtyřiceti :DD Takže to nadchne. Hold psát deník z pohledu mobilu není zrovna dobré téma pro slohovou část xD
Víc než neumístění mě ale štve Vládci strachu. Každou volnou chvíli tam (i hodinu zpět v autobuse) jsem strávila čtením, tiše čumějíc do laptopu. A spisovatel tam zabil už asi všechny postavy krom Dolfiho. Jedna česka umírá na AIDS, Polákovi Leszekovi rozstříleli hrudník... Ta kniha mi drancuje nervy víc, než úsměv usmístěných češtinářů :DD


Takže stručně a v rychlosti- pohořela jsem, četla jsem a nebaví mě psát tento článek, jelikož si z olympiády pamatuju jen staré auto MALUCHA, kterým jeli ve Vládci strachu skrze Polsko :DDD

Do Alcí a zpět

19. března 2012 v 15:35 | Hidatsenka

Po dlouhé době jsem se vydala ven. Tedy nešla bych, kdybych to Kice a Anini v pátek neslíbila xD

Plán cesty byl jasný- deset km do Albrechtic, tam hodinu šaškovat a jezdit skrze ulice a pak zase těch deset km domů. Tak jsem si nabalila věci na převlečení, kopla do sebe spalovák (ehm takový roztok, který si zamícháte do pití půl hodiny před fyzickou zátěží, aby jste více shodili ^^;) a vydala se na cestu. Holky jely na bruslích, takže jsem jejich tempu s prstem v nose stačila. Hay totiž brusle nikdy neměla ráda, ať kolečkové či lední, takže si to za nima štrádovala na kole.
Za tu dobu jsem měla spoustu času k přemýšlení. Neposlouchala jsem moc jejich rozhovory, neboť jsem se loudala asi tři metry za nima, spíš jsem přemýšlela nad příběhy, nad Tear Cry a nad druhou půlkou mé osoby- Sarah Hidatsou. Pořád nemůžu přijít na to, kde a jak začít příběh TC (celý od začátku), ačkoli už znám snad každý zákrut budoucího děje. Z myšlenek mě vytrhla až zastávka na hřbitově. Krásný starý hřbitov s rozmlácenou zdí působil skutečně strašidelně. Jen ty dvě malé děcka, co nás tam rádoby nepozorovaně sledovaly, to trochu kazily :D Nechci vám tu vykládat, jak to bylo super, kolik jsme si užili srandy, takové články i sama nerada čtu. Jen musím uznat, že jednou za čas je fajn si takhle pročistit hlavu :)

(Ehm tenhle článek jsem psala včera, ale nějak jsem ho dopsala až dnes xP Takže je to den starý :D)

Neobvyklé abstinenční příznaky

5. března 2012 v 21:24 | Hidatsenka

Nekouřím, nepiju, nehujím, nefetuju... přesto mám čím dál větší absťák. Ne, počítač ani blog mi taky nezatrhli. Tak co že mi tolik chybí? Ano, čas mi taky chybí, ale to o čem mluvím, je pohled z koňského hřbetu.

Když se tak loudám ze školy domů po tom rozlehlém zmáčeném poli, z pravidla mě napadá, jak krásně by se po něm cválalo na koni. No cválat ještě ne, ale dejme tomu- klusalo. Tři roky po sobě jsem jezdila o prázdninách na dvanáct dní na koňský tábor do Koryčan, kde jsme ob den jezdili na koních. Až loni jsem záhadně nejela. Mému důvodu nikdo nerozuměl- prostě se mi nechtělo. Lenost je hrozná věc, obzvláště pak když vám je 15 a prosedíte denně více než 5 hodin v svého monitoru. A tak, když jsem doma před pár dny prohodila návrh, že bych ráda jela letos zase do Koryčan, rodiče to jednohlasně schválili. Myslím, že byli i rádi, že budou mít na dva týdny pokoj (pak jim budu měsíc viset na krku- budu brigádit na benzínce za kasou :D) a já mám neuvěřitelnýho těšáka, mimo jiné i na Queeny ^^

Bóóóže, nemůžu se dočkat. Asi jsem se pomátla, co? :DD

Fotky- Haidy a tempera :DD

22. února 2012 v 16:58 | Hidatsenka
Divím se, že nepraskla čočka webky noutu xP
Dneska po škole jsem nemohla hrát v učebně na klavír jako každou středu, jelikož po vyučování ovládaly naši školu uličníci prvního stupně v karnevalových maskách. Tak jsem hold musela zasednout k mému elektrickému klavíru a pak v tom vakuu, které mi tvrdne mezi ušima, přeskočil zkrat a já popadla nouta, tempery, štětec a zavřela se v koupelně. A a výsledek toho zkratu si můžete sami prohlédnout :DD Ovšem zdůrazňuji, je to na vlastní nebezpečí :DDD




OMG :DD Errory dnešního dne xDDDDDDDDDDDDDDDDD Je jich mnohem víc, tohle je jen strohý zlomek, ale dle mého názoru by byly hezčí bez mého ksichtu :D Hold ale každý musí mít pár fotek v zásobě, ne? ^^ Ta druhá série (poslední dvě fotky tady a dalších 30 v PC) ale vypadá, jako bych měla nejmíň trojku pod kůží :DDD Ale s tím štětcem byla prča ^^

Co myslíte, povedla se nějaká? x)

Vítejte na Konci Světa!

5. února 2012 v 20:49 | Hidatsenka

Už je to tak, Haidynkááá se vrátila z lyžáku! :D A co je nového? Sppousta nových poznatků. Třeba tohle:

-Pomy na lanovce nejsou hračky!
-Snowboard rozhodně řadit mezi hračky!
-Dramatické filmy v kině nejsou vhodné bez požitý brufenu, paralenu či jiné tlumící látky...

Je toho spousta :) Na snowboardu sice sjet menší kopeček dovedu, ale lanovka se mnou pěkně zametala :D Po asi šestém pádu jsem to vzdala a každý den si ten úmorný kopec vytlapala se snowboardem nejmíň osmkrát. Alespoň jsem shodila kilčo, které jsem přibrala hned po příjezdu (no co, mamka dovezla čoko-krekry

Je toho hrozně moc, ale bohužel jsem utahaná jako kotě. Jdu tedy honem lehnout a zítra se snad pustím do tajné práce :3 (As jistě ví :DD)


Zatím se mějte,
vaše Haidynka a její polámané kotníky xDDD

Novinky z kotlíku

1. února 2012 v 15:15 | Hidatsenka
Ahojky bobci! Stýskalo se vám? Koukám, že ani moc ne :D Musím se ale přiznat, že mě celkem solidně :)

Zprva bych se chcela tak trochu omluvit. Po novém roce mi pochcípala půlka affs a nějak mě to k blogu netáhlo. Netvrdím, že se mi momentálně vůbec chce něco psát, ale blog je blog. Je to něco, co děláš dobrovolně a proto, že tě to baví. A i když někdy nemáš náladu, neznamená to, že tě to obecně nebaví. Navíc bych nechtěla skončit jako Jewelry či desítky dalších senza blogerů, kteří mi v tom našem virtuálním světě moc chybí.
A to je možná taky důvod, proč jsem otevřela okno blogu a píši. Z nudy jsem hledala na google obrázky pod pojmem "Hidatsenka". Dělám to jen tak, čas od času, jen kdyby někoho napadlo mi šlohnout nick. (To samé ohledně TC.) A narazila jsem na obrázek, který mi vyrazil dech- růžovo fialový diplom se třema světlýma hvězdičkama, hříbatama Teddym a Gaborem a Valerykem na pozadí. Byl to první můj layout od Jewelry. Chápu, že ne každý o ní rád slýchává, ale nebýt Jew, asi bych si blog nezaložila, nechytla by mě BS na tak dlouho a nepoznala bych desítky bezvadných lidiček :) Tak jsem si procházela její blogísek, pak skočila na pavučinami opředený ůčet na Bella Sara, kde jsem ostatně doteď. Chcela jsem si zahrát moji milovanou hru "Kvíz přátel Bello", kterou vyhrávám takzvaně s prstem v nose (proto mě taky baví :DD), ale odmítá se mi načíst :/. Postarala jsem se tedy alespoň o Summer Lucky a zapíchla to ve stáji u Cosimy :) Ať je to hra pro malé holky či velké kluky, má to svoje kouzlo. Mrzí mě, že Bella Sara komunita zanikla. Koně blogu si blogeři rozdělují dohodou stylem "kdo dřív příjde, ten dřív mele," ale funguje to. A blog koneblogu.blog.cz zůstal opuštěn. Asi z trucu udělám nějakou tu BS grafiku, ať si to alespoň někdo trochu připomene. Nechce mi někdo pomoci vskřísit BS? ^^


Když přeskočím novinky mého virtuálního já, ještě zbývají dvě mé osoby- imaginární a reálná, která mi dělá šoky ráno v zrcadle. Ta imaginární je zřejmě v bezvědomí nebo ji konečně zadupalo stádo Neurů, Werdonů či jiných Fraquus. Připadá mi, jako by Tear Cry nad něčím trucovalo, zamklo se v pokoji a sežralo klíč. Počkáme, až vyleze, stejně po něm nikdo neteskní.

Reálná osoba ale hlásí spoustu nových informací a změn. Včera vešla v platnost výpověď naší třídní učitelky. Byla to taková hodně citově založená starší paní a ačkoli jsem ji zprva neměla moc ráda, včera jsem asi jako jediná ze třídy při rozloučení brečela. Tekly mi slzy úplně samy. Jsem asi jediná, komu chybí ta učitelka, co nás pořád nutila znát české dějiny, moudrá pořekadla nebo své rodné číslo. Já jsem jí ale za to vděčná. Nerada vidím, že včera, přesně rok po jejím nastoupení, nám rozdala vysvědčení, rozloučila se a odešla. Je to stresující. Nenávidím změny, takže je to asi taková zátěž, jako by jsem jí byla na funuse. Celý den jsem z toho byla špatná bez ohledu na to, že jsem měla jedinou dvojku (F) a jediného trojáka (M). A mít v devítce průměr 1.185 je ve dnešní době dost slušné, to mi věřte. Místo ní nám dneska dotáhli do školy nějakou mladou úču. Dá se s ní vyjít, ale bude asi poslední půl rok celkem přísná. Chce po nás neustálé zkoušení, čtenářské deníky, slohovky každé dva měsíce a časté domácí úlohy! X_X S takovým záhulem se můžu s pověstí hrdé Češky rozloučit. Všechny předměty, které nás učí (ČJ, D a OV) totiž uhrávám jen tak tak- V ČJ mě zachraňují slohovky, v D má vynalézavost (ehm Hay zjistila, že na konci učebnice jsou výsledky testu, rozhlásala to po třídě a tak se stalo, že měla loni celá třída jedničky a dvojky z velké písemky z dějáku jen proto, že se naučili jak jdou ta písmenka odpovědí za sebou xDDD) a v OV referáty, které jsme si měli v hodinách opisovat z internetu do sešitu. Dnes jsme ji měli čtyři hodiny (ČJ mluvnice, ČJ sloh, D a OV) a musím říct, že bych naši minulou třídní brala hned zpět. Ta nová sice není špatná, ale... brzy budou problémy, cítím to ve vzduchu.



Musím vás také upozornit, že zítra odjíždíme na lyžák. Vrátím se sice už v neděli a budu mít Hapíka s sebou, ale i tak tady přeci jen nebudu mít čas chodit. Tak se tu zatím mějte a já jdu nakreslit něco BS <3
Borůvkám zdar! :DD

Talentové zkoušky

9. ledna 2012 v 21:11 | Hidatsenka

Ano ano, opět se hlásím. Ne, bohužel nemám žádnou novou grafiku, nudný příběh ani nic podobného. Mám v úmyslu úplně něco jiného. Možná už ze sociálních sítí (facebook, deviantART) či ode mě samé víte, že jsem dnes byla na talentových zkouškách. Pro ty, kdo neznají, talentovky jsou součástí příjmaček středních škol s uměleckým zaměřením. A podle toho to taky probíhalo :)

Přiznám se, že jsem měla neúnosnou trému a přepadala mě hysterie. Jednak jsem se bála, že všichni budou lepší než já a skončím tak zase jako exot. Druhý důvod mých neúnosných obav byl ten, že pět z mých dvaceti povinných domácích prací byly ty digitální- vytištěné. Nevěděla jsem tedy, jestli mi je vůbec příjmou. A navíc všichni měli domácí prace ve složkách A3 nebo A2, jen já malý šanonek A4 --" Prostě děs. Hned ze startu jsem směnila svůj podpis na šíleném papíru plném jmen přihlášených za číslo, kterým jsem se později podepisovala na výkresy- 328/G :D To bylo moje nové umělecké jméno toho dne. O pár minut později jsem byla přinucena (už zcela sama, jen se svými vrstevníky) následovat kantora do první učebny. Opatrně jsem tam nacupitala, hodila bágl i se složkou A2 na zem a rozvalila se na typicky školní židly. Za mnou seděly ještě dvě holčiny, jejich pohledům jsem se ale snažila mermomoci vyhnout. Taková nevraživá atmosféra, hnusné ticho... Dokud se místnosti nevrazila Anička, rozzářená jako sluníčko, a nerozmetala celé to mlčení jedinou větou: "Ahoj... není tady místo?" Pak jsme se konečně rozpovídali a zjistili, jak super kolektiv jsme si vybrali. Vlastně nás tak rozdělili a já spíš jejich rozhovor sledovala a občas něco dodala- nejsem typ člověka, co by žvanil za každou cenu. Debaty ohnedně stylu muziky a oblíbeného média utichly až s příchodem učitele, který nám nesl první zadání.


1. ÚLOHA- tvořivý úkol- Když nám ten učitel oznámil téma, málem jsme chcíply, nemám páru jestli smíchy nebo obavami. Chcel, abychom nakreslily obraz pastelama na papír A2 na téma "narozeninová party". To si každý převzal po svém, ale ve výsledku byly na všech obrázcích pestrobarevné balónky :D Všichni takové veselé, barevné, šťastné okamžiky... Jen Hay prostě nakreslila chladný modro šedý obrázek s deprimujícím motivem odmítnutého plyšového medvídka :DDD Měli jsme na to asi jen dvě hoďky, takže to byly nervy jako blázen... A pak zastříkat fixativem, ponechat v koutě a hurá do další učebny, která byla (naštěstí) o patro níže.

2. ÚLOHA- illustrace- Obor kresba a illustrace se to nejmenuje jen tak nadarmo! Hned u druhého úkolu nám rozdaly dvě básničky, přikázali, ať si vytáhneme tuž, a jdeme na to zlato :D Naše illustrace k básničkám.

>>Sám doma
U nás večer straší.
Když tu nejsou naši,
špacíruje po domě
mlaskal, chroustal, pažral, stejskal
a tak podobně.

Ni cenného neukradnou,
jenom sbaští, na co padnou:
salám, sýry, vajíčka.
Mlaskal, chroustal, pažral, stejskal
a je prázdná lednička.
Pak je klid a v domě ticho.
Jen mě trochu bolí břicho.
K této veselé básničce jsem nakreslila chlučinu, jak spí, kolem sebe měl v posteli pizzu, lízátka a zpinavou pusu od něčeho a pak takovou tu bublinu jak na něco myslí... a v té bublině ledničku a všechny ty duchy :D Prostě error xDD

>>Hodná Běta

Byla jedna hodná Běta,
měla muže Otu.
Ten odešel na kraj světa,
nechal jí jen botu.

Hodná Běta žila v botě,
měla plno děcek,
každé ráno při sobotě
šoupla je do necek.

Když je v neckách vydrbala,
vyleštila botu
a pak tiše oplakala
ztraceného Otu.

K tomuto jsem nakreslila starou botu jako domeček a venku myš a několik myšat v neckách :DD

3. ÚLOHA- portrét podle živé předlohy- Po illustrování dětských povídaček jsme měli hodinku volno. To jsme si skočili s taťkou na oběd, ale pak nás čekalo ještě něco zákeřnějšího. V ateliéru na nás čekalo osm stojanů kolem dokola a vprostřed jedna židle. Tu v zápětí obsadil nějaký mladý chlapík, kterého jsme měli během dvou hodin nakreslit tužkou či úhlem na šedý balící papír A2. Přiznám se, že ty oči měl na papíře jako nějaký mentoš, taky jsem je x-krát překreslovala :D Nakonec se ale povedlo celkem slusně mladého pána znetvořit. Krom očí, se kterýma si vždy hraju a který jsem měla pochválený od kámošky ^^ xD

4. ÚLOHA- (jednoduché) zátiší- Ano, na stránkách mají skutečně napsáno "kresba jednoduchého zátiší". Takže jsme si s holkama plánovaly, jaký tam bude ovoce v misce a podobně. Místo banánů a jablek si ale na nás přichystalo oranžovou krabici, na ní hadr v barvě slonovinové kosti a na tom hadru flášu od vína, nějakou pofidérně nažloutlou oO" Kdybych s sebou neměla krom normálních i ty tekutý tempery, asi bych to silně nedávala :DD Prostě děs. Po hodině a půl jsme museli odevzdat obraz A2, malovaný temperami na výšku, na kterém byly všechny tři předměty. Možná jsem si dobře načrtla ten hadr, ale tím to hasne- tempery nejsou ve většině případů přiliš přátelské médium ^^;

Naštěstí jsem ale všemi čtyřmi úkoly prolezla bez újmy na už tak dost vratké psychice a dokonce se na celý den i slušně zabavila. Jen si teď tak vzpomínám, že se mi černá tekutá tempera rozkřápala a v této chvíli mi zřejmě barví batůžek na cool černou :DDD Tak to jdu honem uklidit. A zítra si podtrhnu pověst hnědovlasé blondýny, jelikož krom talentovek jsou na škole i příjmačky. Což znamená, že zítra si ještě pojedu vyplnit nějaký testík, vyslechnu si, že jsem rupla a půjdu si hledat info o příjmačkách na polygrafku Olomouce xDDD Ale dala jsem talentovky a to je hlavní! (Bacha, teď budu machrovat jaký nejsem king :DDD xDDDD Néé, to byla samozřejmě pouze legrace :))
 
 

Reklama