+ + +
NÁBOR AFFS>>> Uzavřeno :')

B L O G - N E N Í - A K T I V N Í .
Slouží pouze jako muzeum mých vzpomínek z dětských let :)
Omlouvám se za naivní obsah, ale nemám to srdce blog smazat
ani renovovat, takže veškerý obsah zůstává autentický.
Děkuji za pochopení.

Vaše Hay~

Červen 2012

Ranní překvapení- zázrak jménem Náděj

25. června 2012 v 16:42 | Hidatsenka |  O admince

Ahojky, tak se zase hlásím :) Mám totiž krásnou (doslova krásnou) novinku- naše malá tlupa už není trojčlenná, nýbrž ČTYŘčlenná. A za to vděčím malinkému stvořeníčku, které si nezasloužilo přesnější jméno než-li Náděj (pokud chcete, spisovně Naaďej, složité stejně jako všechna jména našich koček a koťat). Ale jak se k nám Nadějka vlastně dostala, to už povyprávím hezky od začátku :)

Jako každý den, i dnes ráno jsem spěchala do školy. Vstávám pozdě, takže mám zhruba dvacet minut, abych se převlékla, proletěla koupelnou a vyrazila do toho milého ústavu. Když jsem si to ještě v polospánku seštrádovala z pokoje po schodech do obýváků, nějak jsem okem zabloudila na terasu. A tam, před schodkem, se na dlažbě choulila drobotinká stříbrná chlupatá kulička a spinkala jak poleno.
První, co mě napadlo, bylo směšně "William? V noci byly mrazíky, že mu omrzly chlupy, že je tak světlej?" :DD Nijak jsem to teda neřešila, otevřela dveře s tím, že ho odnesu k ostatním za barák. Jen co jsem ale dveřma škramstla, bobánek se zvedl, vyvalil očka a pádil co mu nožky stačily podél domu až ke skleníku. Tam to zalezlo do trubek.
Po pravdě, začala jsem hudrovat, proč přede mnou to moje malý sviště utíká. Bylo divné, že by se mě koťata bála. Šla jsem teda k trubkám, že Willa nějak vysypu a případně zakousnu, že si se mnou hraje na nechtěnou schovku. Tu jsem ale zaslechla miláčka Mikiho, jak ječí a mečí jak na lesi. Zrzoun totiž zalezl to žluté hadice, co máme smotanou za skleníkem, a nějak se bál vylézt. Průměr sice měla dost velký, aby se tam možná i otočil (s velkým úsilím), ale byla moc dlouhá, než aby se mu chtěla hledat cesta ven, když ví, že je odtamtud vždycky vytáhnu. Však už tam před ním dvakrát vlezl William :D Tak jsem teda vytahovala Mikiho z hadice a "Willův" skrývací manévr dočista pustila z hlavy. Nakonec mě ale tlačil čas, tak jsem vzbudila rodiče, aby Mika vytáhli oni, a mazala jsem do školy, jen tak tak, abysme nepřišly po zvonění. Ale ve škole, kdy bylo času na přemýšlení nesnesitelně mnoho, jsem si vzpomněla na další maličkost - to, co přede mnou ráno utíkalo, mělo u kořene ocásku kratší chlupy a na konci je mělo trochu delší, kdyžto Will má ocas rovný jako hřebík. A ta divná světlá barva...
Po skončení školy jsem z nudy volala mamce, jestli Mika vážně vytáhli. Řekla mi nejen to. Prozradila (i když toho později litovala :D), že sedí v Kláře na obědě, že se za nima mám stavit, že mi všechno poví. Klára je totiž taková hospůdka hned přes cestu naproti naší škole. Když jsem tam teda naklusala, mamka vybalila, že se objevilo nové kotě. Popsala, že má zánět v očích, svrab v uších, rýmu a vůbec, že je to hromádka kostí letmo potažená kůžičkou. A vůbec nepřeháněla. Doma se na terase vážně slunilo šedé koťátko, s moury na hlavě a s přední a protilehlou zadní tlapkou rezavou. Je krásná, i když v naprosto zbídačeném stavu. Krásná malá kočičí holčička- moje malá Naděje.
Myslela jsem, že je to možná čtvrté kotě naší Kanhietah. Přišla totiž, když už měla Mika odrozeného. Teoreticky by tedy možné bylo, že by měla ještě jedno kotě, než k nám stihla přijít. To ovšem vyvrací podobnost. Zatímco naše koťata mají po mamince jemnou měkkou srst, Nadějka má kožíšek víceméně štětinatý, jako divoké kočky, i když to může být i špatnou hygienou. Ať tak či tak, Will, Miky i Julls ji přijali dá se říct bez výhrad mezi sebe. S Kanhiet je to horší. Touto dobou už koťata odstavuje, takže i když ji Nádějka miluje a pořád za ní chodí, Kanhiet na ni prská stejně, jako na vlastní. Jen s těží jsem ji uklidnila, aby je nechala napít mléka (což je právě to, co Náděj vzhledem k jejímu stavu potřebuje).
Však já ji dám do kupy, to bude teprve princezna! Až taťkovi ty rádoby vtipné poznámky o utopení zaskočí! :D

Otázka zní: Komu Náděj patří? A proč přišla sama, jediná?
Odpověď: Už je naše, ať si prošla čímkoli. A už má tři sourozence :)



No není sladká? ^^
Jen mě mrzí, čím si to malinké křehounké stvořeníčko muselo projít, než se objevilo na naší terase. Dle jejího stavu netrávila chladné noci zachumlaná v dekách a ručnících jak ti naši rozmazlenci, ani nedostávala na svačinu kočičí kapsičky (pokud vůbec něco jedla, prý měla takový hlad, že se zoufale snažila rozkousat i normální kočičí granule :/...) Každopádně jsme ji přecpali mlékem, šlehačkou, i od Kanhiet něco měla, i když přes protesty. A bříško má krásně kulaté C: Tak uvidíme, jak si povede, beruška malá :)

Chibbis plní karty BS

16. června 2012 v 21:42 | Hidatsenka |  Novinky BS

Mám pocit, že Bella Sara jde naprosto do kytek. A to nejen v naší BS blogové komunitě, ale i v jejich officiálním provozu.

Není to tak dlouho, co jsem o Bella Sara pozvolna ztratila zájem a tak i přehled. Přestala jsem chodit na jejich stránky přibližně v době, když se na francouzském fóru BSWonderland objevily první spekulace, že by se koně BS mohli objevit také jako tzv. chibbis. Domnívala jsem se, že to bude spíš chvilková série, takže jsem na chibbis docela zapomněla.
Když jsem dnes po dlouhé době opět zabloudila na bellasara.com, myslela jsem, že mě odvezou- na přední stránce se rozvalovala upoutávka na novou hru BS chibbis. I v dalších pododkazech byla řeč jen o nich a už dokonce i karty, na kterých jsem milovala illustrace nádherných koní, se zaplnily těmito potvůrkami.


Hrozně mě mrzí, že pravé illustrace BS koní jsou pro tuto chvíli pass. Doufám, že chibbis-horečka pomine brzy, protože Bella Sara bez illustrátorů je něco jako Blesk bez bulvárních nadpisků. Není to ono.

Má malá tlupa- nové fotky

16. června 2012 v 21:24 | Hidatsenka |  O admince

S tím přidáváním se prostě nepolepším :/ Kde jsou doby, kdy jsem se brzdila na pěti článcích denně? :DD

No nic. Pořád je to dokola, dokonalý životní stereotyp. Ale jedna věcička se přeci jen mění. No, vlastně jsou to věcičky tři- naše malá koťátka C: Už jsou hrozně velcí. Chodí, vidí, skáčou, lezou, perou se... Prostě lásky ^^ A díkybohu, přežily nám všechny tři, za což tomu nahoře - i jejich mamině dole - moooc děkuju, když slýchávám, jak se těm utopilo kotě a támhletěm jej srazilo auto :/
A tady už fotky našich malých sladkých rohatých andílků. Ani si nedovedete představit, kolik nepovedených a rozmazaných fotek ti rošťáci dnes utržili. Kdyby aspoň na chvilku postáli... :DDDD

Začneme naší malou ospalkou. Jeho charakter se v tomto bodě nijak nezměnil od posledně, kdy jsem vám jej popisovala. Takový malinký spáč. Když se ale rozjede, nemá na něj ani banda po zuby ozbrojených pirátů :D Will ^^
Zatímco Miki s Jull už se dávno prali na zemi, William teprve vylízal z pelechu na pytlech uhlí. A seděl a koukal... asi ještě dospával :D

Bublina stále ještě pochrupuje, zlatko jako zrozené pro objektiv foťáku :D


Pak tu máme na řadě druhého hocha- toho, který se nejúpěnlivěji schovával před objektivem, a přitom má tak krásný čumáček. Áno, náš strašpytlík Miki ^^
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších momentek. Jen ten čumáček od uhlí trošku budí úsměv :D

Další sladký trávoznalec :DD


A třetí - poslední andílek - je naše jediná holčička. Cestovatelka, zvědavostí zmáhaná rebelka a hrozné tulítko- Julča :)
Andílek se rozhodovala, zda skočit z palety, lebo si to pěkně sešplhat po mé noze. Nakonec zvolila druhou možnost :D

Jull se válela. Nejvíc se mi líbí to ouško ohnuté ^^

Minulý článek věnovaný Trojce ZDE (můžete porovnat, jak moc bubliny vyrostly ^^ :D)
Více fotek našich lumpů si můžete prohlédnout v jejich galerii. Naskládat je všechny do jednoho článku, načítal by se x hodiny :DD


To je z koičího zpravodajství pro dnešek vše, Hay Hudson se loučí a táhne si číct o Bilbo Pytlíkovi xDDD

Památka na vyhlazení Lidic

10. června 2012 v 16:20 | Hidatsenka |  Ostatní

Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R98683, Reinhard Heydrich.jpg Dnes, 10. června 2012, je to sedmdesát let od vypálení české vesničky Lidice německými nacisty.

Možná to většina z vás ve škole ještě nebrala - poznáte v devítce -, ale o Lidicích a jejich osudu jste jistě slyšeli. A kdo neslyšel, možná viděl krásně natočený stejnojmenný český film, který celou událost pravdivě popisuje. Nemůžu říct, že by mě dějepis nějak bavil. Po pravdě je to jeden z mála předmětů, který srdečně nenávidím od nástupu do školy. Když jsme ale přešli do dob, kdy se po České republice procházeli Němci, vaří mi krev v žilách, i když k vlastenectví mám dost daleko. O to víc, že v lidicích vyvraždili stovku lidí - mužů i žen, děti se udusily v plynových vozech - a to všechno kvůli jedinému dopisu. Dopisu, který neměl s atentátem pranic společného, a i přesto byl jedinou zámiňkou, pod kterou zmizela jedna vesnička z map Česka.
Ale čím to vlastně začalo?

ATENTÁT NA HEIDRICHA
Píše se datum 24. května 1942. V České republice zuří komunistický režim. Německá vojska, jež dávno obsadila Česko, stávají na každém kroku,aby potlačili případný odpor, který by jim Češi kladli. Toho dne se rozběhly události, navazující jako kostičky domina, které vedly k zničení Lidic. Toho dne se měl uskutečnit atentát na Heidricha.
Heidrich byl zastupující říšský protektor. Ani mě však tento pojem nic neříká, takže dejme tomu, že to byl člověk, který řídil Německé počínání v českých zemích. Byl jedním z těch, kvůli kterému vypukl holocaust - vyvražďování Židů v koncentračních táborech - a jeho přičiněním tak vyhasly životy tisíců nevinných lidí.
Rána toho dne seskočili nad naší zemí dva parašutisté. Jmenovali se Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Seskok měli plánovaný dlouho předem, což nemohlo skončit jinak, než že ho Němci nějakým zázrakem očekávali. Byli tedy na pozoru a ostře hlídali volné prostory, kde by mohli atentátníci přistát. Gabčíkovi a Kubišovi však seskočili nezpozorováni.
Atentát proběhl bleskově, když si Heidrich vyjel autem. Jeden z parašutistů mu vběhl do cesty a namířil proti němu zbraň. V tomto místě se můžeme jen domnívat, co se tehdy přesně stalo. Podle všeho však zbraň nefungovala, nešlo z ní vystřelit. Než se tedy Heidrich zmohl na nějakou obranu, druhý z parašutistů přistoupil k zoufalému plánu B a pod protektorovo auto vhodil - tentokrát funkční - granát. Ten už svůj účel nezradil a Richarda Heidricha odvezli v kritickém stavu do nejbližší nemocnice.
Ke dni 4. června se roznesla jasná zpráva- Heidrich je mrtev. Zemřel na následky zranění způsobená výbuchem granátu. To ovšem mělo přesně opačný důsledek, než atentátníci zamýšleli. Odpor Nacistů vůči Čechům ještě vzrostl. Marně po obou atentátnících pátrali a vyvraždili i nevinné lidi, když vůči nim měli byď jen drobné podezření, že měli v útokem cokoli společného...

... což bylo základním kamenem pomyslné hrobky Lidic.
Pokud by někoho příběh Lidic zajímal víc, dnes večer na ČT1 v 20:00 vysílají onen nový film, který popisuje i nedorozumění s dopisem. Doporučuji se na něj podívat, stojí to za to i pro ty, kteří nemají rádi dějepis :)

Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1993-020-26A, Lidice, Ort nach Zerstörung.jpg
"Stará fotka zničených Lidic"

The end, snad jste se něco nového dozvěděli, nebo si alespoň připomněli chmurný osud jedné ztracené vesnice.
Zdroj obrázků wikipedia.

Když jde Hapík do kytek

8. června 2012 v 15:12 | Hidatsenka |  Novinky

Ahojky všichni :)

Mám vskutku úžasnou novinu. Tramtadadááá... asi mi klekl nout :D na dA padá chrom, ve wordu se seká, hází errory a samovolně se vypíná. Abych se přiznala, něco mi říkalo, že nemám toho Shreka stahovat bez funkního antiviru :/ :DD
To ale není to, o čem jsem chtěla psát. Při nejhorším přeinstaluju windowsy a všechny ty sarapatičky, co jsem si tam za toho půl roku naskládala, a nout zase nějakou dobu pošlape jak švýcarské hodiny. Problém je v něčem jiném- v tom, že nemůžu otevřít wordy. Modlím se, aby aspoň akrobat šel (Hay si včera stáhla Hobita a Pána prstenů, boť dočetla Ronda a solidně se nudí), ale s wordem to vidím bledě. Pochybuju, že stihnu přes víkend dopsat první kapitoly té kapitolovky - zatím bezejmeného příběhu xDDD - protože jen co napíšu první sloho a stisknu mezerník, naskočí bílá obrazovka.

Vážně ten příběh promýšlím, ale bez prvních stránek asi těžko něco napíšu. Tak se nezlobte, že pořád žvaním a povídka nikde - tentokrát jsem v tom nevinně :DD


P.S. Při psaní tohoto článku se Hapík na víc jak půl hodiny beznadějně zhroutil a házel jeden error systému za druhým. No, v takových chvílích děkuju bohu že předvídavost a blogovou vymoženost automatického ukládání xDD

Podivuhodná náhoda

7. června 2012 v 17:15 | Hidatsenka |  O admince

Asi jen málokdo mi uvěří když najednou vyklopím, že jsem náhodou zahlédla dva čtyřlístky a dva pětilístky vprostřed zarostlé louky :D Ale sama tomu doteď nevěřím :DD Buď to byla obrovská náhoda, nebo spíš znamení, že štěstí jsem měla dnes a zítra se bude vše jen kazit xDD
Stalo se to odpoledne. Tlapala jsem cez louku domů, abych nemusela chodit skrze vesnici. Příjde mi milejší brodit se po kolena v mokré trávě a přemýšlet, než tlapat po chodníku a snášet pohledy kolemjdoucích, zvuky projíždějících aut a podobného. A jak to tak bývá zvykem, opět jsem dumala nad Tear Cry. Přemýšlela jsem, co dělala Sarah po útěku z Raunu. Kde byla? Jak vypadala? Jak reagovala? S kým se poprvé setkala a tamto a tohleto... Prostě dumání nad nesmrtelností chrousta :D A jak jsem tak šla s hlavou skloněnou a čučela pod nohy, zda pod nima neleží nějaký had lebo něco, zehlédla jsem čtyři zelené lístky - a jeden stonek. Automaticky jsem se zastavila, udělala krok vzad a vyjekla radostí. Z vysoké trávy se na mě tlemil ukázkový čtyřlístek jak z pohádkové knížky! Když vezmu, že jsem ho mohla přehlédnout... :D Těsně vedle něj se pak krčili další tři kolegové. Po poli stejně nikdo krom mě zřejmě nechodí, tak jsem předměty doličné utrhla a momentálně už se všichni čtyři bobkové lisují v jedenácté knížce Hraničářova učně :)

Pochopím, že si mamka stoupne k trávníku a do půl hodinky mi donese kytku čtyřlístků. Když to někdo umí hledat, je to spíš o zraku. Ale zahlídnout takový pěkný hochy - k tomu čtyři vedle sebe - ve vysoké trávě, tomu říkám sakra-klika :DDDD Skoro si myslím, že se tam někomu vylilo tekuté hnojivo :P


Poznámka pro chytráky- ne, nenastrčila jsem ke třílístkům volné listy. Jsou to pravé čtyřlístky a pětilístky :P

Vy už jste našli někdy čtyřlístek? Ať už hledáním nebo tou pravou náhodou? :)

Slohovka- Halt

5. června 2012 v 21:02 | Hidatsenka

Pff... Mám ráda slohovky, ale tohle je prostě příliš. Charakteristika knižního hrdiny není moc složité téma, ale komu by se to chcelo psát, že? Ale nakonec, po třech hodinách, mám konečně dopsáno :) Sice tam není všechno, co jsem tam uvést chcela, ale i tak mě děsí představa, jak to budu zítra přepisovat ručně. To zase bude brakový román x_x... xDDDD
Pokud tápete- ano, popisovala jsem Halta z mého milovaného Hraničářova učně. Je to zajímavá osobnost, to se musí uznat. O něm by se možná dala napsat i samostatná kniha :D No mě stačí tahle slohovka, stejně by potřebovala ještě tak o půlku zkrátit :D :D :D :D

HALT

Jmenuje se Halt. Po prvních řádcích čtení by jeden řekl, že to není žádný hrdina. Není mladý, vtipný ani společenský, jak bývá u knižních postav zvykem. A právě tím mě zaujal. Poznáte ho mezi devadesáti postavami z knih devadesáti různých spisovatelů podle jediné věty. Co sejde na tom, že se vymyká představám o ideálním hrdinovi naší fantastické generace. Je to hrdina, jakého v knize stěží najdete.
Na první pohled byste Halta v davu snadno přehlédli. Starší muž, jenž svou výškou sotva přesáhne kdejakého mladého hocha. Se svou výškou si však nikdy hlavu nedělal- při práci u hraničářského sboru, kde je nutný nepozorovaný pohyb, ji vnímal spíše jako výhodu. Kdysi uhelně černé vlasy a vousy, které si nedbale zkracuje saxonským nožem své zbroje, mu během let prošedivěly a černé oči pod ježatým obočím nabraly na nebezpečnosti.
Oblečen bývá jako každý hraničář. Maskovací pláštěnka s šedo-zelenými flíčky a hlubokou kapucí, kalhoty a boty z jemné kůže, které tlumí kroky. Nevýrazný vzor pláštěnky je pro normální lidi záhadou. Díky tomu jednoduchému kousku látky dovede i průměrný hraničář splynout s jakýmkoli prostředím a stát se takřka neviditelným. A co dovede průměrný hraničář, to dokáže Halt třikrát lépe. Na krku mu visí stříbrný dubový lístek, kterým se označují právoplatní členové hraničářského sboru. Když se Halt musel dubového listu vzdát, aby směl vyrazit zachránit svého učně ze spárů skandijských otrokářů, stálo ho to spoustu sil. Nosí jej tedy hrdě, i když mu v jiných zemích znamení araluenských hraničářů často přivodilo potíže.
S Haltovou zbrojí a pověstnou muškou by se tváří v tvář chtěl setkat jen málokdo. Střelbu z dlouhého luku se učil už jako chlapec, takže není divu, že v celém Araulenu se najde jen jediný lepší lukostřelec- paradoxně jeho vlastní učeň. Říká se, se Halt nosí v toulci životy čtyřiadvaceti mužů. To nasazuje na jeho přesné míření, neboť Haltův plný toulec čítá čtyřiadvacet černě opeřených šípů, které jen výjimečně minou cíl. I když nemá v rukou luk, hravě si vystačí s dlouhým saxonským, a menším vrhacím nožem, které nosí zavěšené ve dvojitém pouzdře na svém opasku. Ty si z ostražitosti na noc odkládá vedle postele- tak akorát na dosah. Ze zkušenosti ví, že taková nedůvěra mu už několikrát zachránila krk. Saxonské nože jsou vyrobeny ze zvlášť tvrdé slitiny, takže zastaví i čepel meče.
Halt je uzavřený člověk, pro normální lidi legenda opředená tajemstvím. Pod jménem Halt si lidé Araluenu představí sedm stop vysokého urostlého hrdinu, který v bitvě s temným šlechticem ukázal královské kavalerii cestu skrze Trnkový les a z velké části vyhrál válku o království. Setkává se tak s nemile překvapenými tvářemi a ohranými narážkami na jeho menší vzrůst. Ve společnosti se cítí nejlépe tam, kde ho skryje hraničářská pláštěnka. V hostincích vděčně usedne do rohu místnosti, kde by se kdokoli jiný cítil odstrčený, a tiše pozoruje a poslouchá dění kolem. Není nijak výřečný. Jak sám říká, mluví jen tehdy, je-li nutné něco říct. Když už se ho ale někdo zeptá na otázku, která se mu zdá příliš neinteligentní, vychrlí jednu z odpovědí zavánějících jeho typickým suchým humorem. To Haltova učně velmi rychle naučilo otázky v jeho přítomnosti nevyslovovat. A nejen jeho.
Ať se zdá být sebevíc nevrlý, je oddaný své práci a přátelům. Když ve druhé knize zajali skandijští Mořští vlci jeho učně Willa, slíbil Halt, že ho najde, ať bude kdekoli. Slib dodržel, i když kvůli němu málem přišel o vše, na čem mu kdy záleželo. V té době se po Araluenu potuloval uprchlý bandita, který přepadával a zabíjel obchodníky. Bylo takřka nemožné ho dopadnout, neboť se za jeho špatnou pověst skrývali menší loupežníci po tuctech. Ale král Duncan musel trvat na tom, že Halt neopustí Araluen, dokud se bandity nezbaví. To ovšem mohlo trvat i rok- měsíce, které mohly stát Willa v cizí zemi, v rukou otrokářů, život. Haltovi tedy nezbylo nic jiného, než se dopustit urážky krále, přečinu, který se v Araluenu trestal oprátkou či vyhnanstvím. Aby slib splnil, riskoval tedy Halt doživotní vyhnanství z jeho milované země i opuštění hraničářského sboru a všech svých přátel. To taky odkazuje na Haltovu nebezpečnou tvrdohlavost. V deváté knize Halta škrábl do ruky gennovesanský šíp. Minul šlachy, vlastně to bylo skutečně škrábnutí v pravém slova smyslu. Rankou se tedy odmítl jakkoli zabývat, letmo ji zavázal kusem hadru a pokračoval s Willem a Horácem po své cestě. Kupředu ho hnala touha chytit prohnaného Tennysona, který okrádal lidi pod slibem falešné víry a pak i se svou družinou zmizel. A tak sebemenší zdržení, které by kvůli jeho osobě mělo nastat, okamžitě bojkotoval. I při skutečnosti, že ranka příšerně bolela, se ani slůvkem nezmínil, že by potřeboval zastavit. Druhého dne ráno si hoši všimli, že se Halt chová zvláštně. Žvatlal o nepřátelích, které porazil v dávné minulosti, pletl si směr… Když se pak rozbouřeně rozkřikl po svém věrném koni Abelardovi, bylo všem jasné, že se děje něco vážného. Na Abelarda by nikdy hlas nezvýšil. Tehdy si Will uvědomil, jak se Gennovesané vyznají v jedech a došlo mu, co se zřejmě děje. Snažil se Halta přesvědčit, aby mu dovolil prohlédnout si ranku na ruce z předchozího dne. Prošedivělý hraničář však bez zájmu hnal dál, jako by jeho volání neslyšel, poháněný úkolem, kterým ho král Duncan pověřil. Ranku si hoši prohlédli, až když se Halt svezl ze sedla k zemi v bezvědomí. Šipka byla otrávená. Pronásledování Halta tak zaslepilo, že při něm podezíravost někde zapomněl, díky čemuž ve chvíli balancoval mezi životem a smrtí.
Když vám povím, že mrzutý muž, kterého jsem právě popsala, pochází ze vznešeného rodu králů Clonmelu, možná to budete brát jako krutý vtípek. Mám však za to, že tohle je pravý důvod, proč si Halt drží lidi od těla. Možná kdysi býval jiný. Tehdy, když ještě žil ve městě Dun Kilta s královskou rodinou a svým bratrem- dvojčetem- Ferrisem. Halt byl o chvíli starší a tudíž měl jako korunní princ usednout na trůn Clonmelu. Jeho bratr ale nikdy nepřenesl přes srdce, že není na Haltově místě on. A tak se dlouhé roky nenápadně snažil připravit bratra o život. Od jedů až po pokus utopit bratra pádlem, když předstíral, že se ho snaží z vody vytáhnout ven. Po dlouhých letech Halt svůj věčný boj o život vzdal- odešel z Dun Kilty a přenechal Ferrisovi trůn. Sám se spokojil s mnohem menším, za to pro něj důležitějším cílem- vydat se do zemí Araluenu a přidat se ke sboru tajemných hraničářů, o kterých mu tolikrát vyprávěl jeden z jeho učitelů. Když se mu to po vyhrané bitvě o zemi skutečně povedlo, už nikdy nepomyslel na domov. Ten našel v Araluenu a svou minulost a krev nikomu neprozrazoval. Vysoké věže hradu v Dun Kiltě vyměnil za noci pod širým nebem, na stopách zločincům spolu s nejlepším přítelem Clowleyem, který pro něj byl víc, než dlouho skrývané dvojče. Jen jediný zvyk si z Clonmelu přivezl a nedokázal si jej odpustit - zálibu v misce horké kávy slazené medem, kterou většina Araluenců nikdy plně nepochopila.
Tak to byl, prosím pěkně, Halt od pana Flanagana :D Omlouvám se za případné překlepy v pravopisu, ale už se mi to po sobě nechcelo číst. Mám toho dnes plné zuby :D A to jsem dnes ještě chtěla psát tu kapitolovku a číst Rondo. PRDLAJS! S tou slohovkou mi to akorát vyšlo, abych oběhla affíska, dA, fb, howrse a šla spinkat. Hej slohovky jsou zlo --" xDDDDDDD
Tak adios =)

There's a place for us

4. června 2012 v 20:43 | Hidatsenka |  Moje skicy a kresby

Ach ta Narnia :D Ano, konečně jsem dokreslila commission pro Tirexku. A jelikož mi bělouši nijak pod ruku radfostně neskáčou, pustila jsem si Narnii od jedničky do trojky a kreslila při koukání. (I když to nebylo u dvojky skoro možné, boť se mi oči nenápadně lepily na Caspiana a Petera a tak jsem většinu časou prokoukala na těch dvou :DDD). Podle toho má taky výkres své jméno- název sountracku třetího dílu- There's a place for us (Tam je místo pro nás). Nějak mi to přišlo výstižné po tom, co jsem se babrala s pozadím. Ani nechtějte vědět, jak úpěnlivě jsem hledala referenci pro pískovcové skály! A stejně marně- nakonec jsem je kreslila z hlavy --" Ale při kreslení trávy jsem koukala i na Faunův labyrint, mno xDD
Konec keců o filmových čučarech :D Charakter na výkresu patří, jak už jsem před chvílí zmínila, Tirexce. Byla jsem nadšená, že pro ni můžu kreslit commission. Jásavost sice vychladla ve chvíli, kdy mi představila svého bělouše- zřejmě albína- Energizera, ale i tak jsem se s chutí pustila do práce. A skutečnost, že mi kreslení bělosrstých koní nijak nejde, jsem se snažila prostě přehlížet. Zda jsem ji pohřbila, to už posuďte sami :)

Nicméně musím podotknout, že mě osobně se nejvíc líbila základní skica než výsledek :DDD


Sketch jste mohli vidět ZDE
Originál také na DeviantARTtu ZDE

Energizer (c) Tirexka
Art (c) Hidatsenka
All rights reserved.

Hodnocení blogu od Katujky

4. června 2012 v 17:04 | Hidatsenka |  O blogu

Hojky hojky, Hay se hlásí! :D To jsme si zase schrupli, co? :D

Ještě než se začnu chvástat, jak dopadl náš blogísek v hodnocení u milé Katujky, mám pro vás dvě hromádky zpráv- tu dobrou a pak poněkud horší. Kterou napsat dřív?... Vždyť to je jedno :D
Dobré zprávy vezmu hopem.
-Budeme zveřejňovat novou kapitolovku. Sic máme zatím pouze prolog a první kapitolu, ale bude tu dost brzo. Jinak totiž nevím, jak dohnat skluz v počtu článků, který jsem nasbírala během posledních měsíců. A věřtemi- ta čísla jsou děsivá oproti těm z loňského roku těchto měsíců :D
-Nejen že mám dočtenou celou Deltoru, ale už jsem se dokonce dokopala dočíst i druhou knihu Ronda :D To znamená, že je čas se vrátit zpět ke kreslení. Upřímně nemůžu tvrdit, že by se mi po tabletu nějak stýskalo, ale to se dá čekat, když si z koníčka uděláte neplacené povolání :DD
-Nemám sice ponětí, zda to k něčemu bude, ale vypadá to, že Tearské blogy stád se rozjedou i druhým rokem. Oproti loňsku jsem se do práce pustila poněkud dřív, abych stihla uskutečnit všechny zvepšováky, které mě napadly během roku. Chystám je propojit s novými illustracemi koní, ale i s ročníky minulých prázdnin. O tom se ale zmíním, až budeme se Sam hotovy :) Hero pojede od 1. července do 20. srpna, i když si nedovedu představit, jak to časově skloubím s prací na benzínce :DDDD
A ta špatná zpráva? To bude asi ta, že vás dnes znudím pouze dobrými zprávami :P :D


A teď už konečně k tomu hodnocení. Požádala jsem o něj včera, takže mě rychlost vyřízení příjemně zaskočila. Nu, pročtěte si jej sami na Katujčiném blogu. Ještě jednou jí děkuji, mimo jiné i za krásný diplomek :)