+ + +
NÁBOR AFFS>>> Uzavřeno :')

B L O G - N E N Í - A K T I V N Í .
Slouží pouze jako muzeum mých vzpomínek z dětských let :)
Omlouvám se za naivní obsah, ale nemám to srdce blog smazat
ani renovovat, takže veškerý obsah zůstává autentický.
Děkuji za pochopení.

Vaše Hay~

Recenze- moje čítárna- fantasy

20. května 2012 v 15:55 | Hidatsenka
Napadlo mě nějak shrnout knihy, které jsem za posledních pár let četla nebo se snažila číst. Možná to někomu pomůže při výběru budoucí literatury, i když můj kritický pohled byste neměli brát doslovně :DD



Harry Potter
-Princ dvojí krve
-Relikvie smrti
Můj názor: Harry je prostě Harry! :D Kdo ho neviděl/ nečetl, jako by nebyl. Jsou i tací, kteří Potterovu ságu chronicky nenávidějí asi jako já Twilight, těm samozřejmě knihy nedoporučuji. Jsou sic mnohem poutavější a schůdnější než filmová podoba, ale i tak se Rowlingová nezapře ani v jedné podobě.
Knížky HP jsem začala číst, když jsem byla zvědavá na filmovou podobu. Prince dvojí krve jsem četla o prázdninách, asi týden před tím, než vyšel tentýž díl do kin. Relikvie smrti jsem četla hned potom a vyčkávala, jak dopadne filmová podoba.
Doteď si pamatuju, jak jsem ležela ve stanu a najednou četla, že se Draco shroutil v té umývárně, celý od krve... Třískla jsem knížkou, zmuchlala polštář a snažila se dýchat. Až takhle mě dostaly některé scény :D Je známo, že Rowling má bezchybný styl psaní. Soudím tedy, že není třeba tenhle bod nějak opěvovat. Kdo má rád Pottera, jistě si je přečte tak jako tak.



Čarodějka šestého měsíce
-Stroj času
Můj názor: Abych se přiznala, Čarodějka šestého měsíce je jediná kniha, která mě znudila do takové míry, že jsem přestala číst doslova vprostřed věty. Nezaujal mě ani námět hrdinky v nebezpečí, ani charakter malé alchymistky Niny a dokonce ani její nepřítel v podobě hado-člověka- něco jako řecká Echidna, jen muž. Pokud mám říct svůj názor, je to kniha pro menší generaci s větší mírou beztvaré fantazie, a co se týče stravitelnosti slov- šlo to jedním uchem dovnitř a druhým beze změny ven.


Probuzení tmy
-Probuzení Tmy
-Morana
-Šedý král
-Poklad na stromě
Můj názor: Dle webových recenzátorů je Probuzení tmy jednou z nejlepších fantasy knih našeho století. A já nemůžu jinak než souhlasit. Knížku jsem poprvé zahlédla v regálu knihovny, zaujala mě svým obalem. Vím, že se říká "nesuď knihu podle obalu", ale kdybych měla od každé tiskoviny v knihovně číst začátek, nevybrala bych ani do následujícího rozbřesku :D Tehdy jsem našla třetí díl -Šedého krále. Když jsem po dalších minutách našla i zbylé knihy ságy, bylo rozhodnuto, co budu číst následující týden na chatě.
Těsně před odjezdem na chatu jsem se dala do čtení. Doufala jsem, že si přečtu úvod a zbytek dočtu na chatě, kde na to budu mít patřičné ticho a klid. Ticho neticho- po prvním odstavci jsem beznadějně spadla do děje a četla celou cestu na chatu. A pak další a další... A všechny čtyři knihy jsem měla přečtené během čtyř dní, což je u mého pomalého tempa něco šíleného. Taky jsem ty knížky žmoulala v ruce od rána do noci a dokonce i když šli prarodiče k přehradě na jedno pivčo, zalezla jsem vedle do lesa a v houpací sítě vesele četla dál.
Podle mě je to poutavé čtivo plné záhadna, není nijak extrémně lekavé, spíše taková napínavá oddechovka. Stravitelnost je taková, že když dočtete, víte, o čem kniha byla, aniž byste si museli pamatovat jak sedíte nad stránkami plnými písmen. Mě to vtáhlo dovnitř, jako bych stála vedle nich. Snad proto jsem konec poslední knížky málem obrečela :D
Abych to shrnula, Probuzení tmy mě dostalo. Willa jsem si oblíbila rychle, i sourozence Drewovy. Ale můj jednoznačný miláček byl albínský klučina Bran, už ani nevím, čím si to vysloužil :D


Rondo
-Klíč
-Čaroděj
-Poslední bitva
Můj názor: Rondo jsem dostala k Vánocům, tudíž jsem si ji sama nevybírala. Hned, jak jsem roztrhla balící papír a spatřila lesknoucí se obal knihy, měla jsem jasno- mamce se v knihkupectví líbil obal, takže ji koupila. Se zdvořilým úsměvem jsem předstírala nadšení, pokradmu ji hodila stranou a dál se o ni nestarala.
K jejímu prozkoumání mě donutil až nedostatek čtiva. Po dlouhých hodinách čtení, které jsem strávila u Probuzení tmy, jsem si na luštění písmenek docela zvykla. Než abych se probírala knihami z ponyclubu, popadla jsem tedy Rondo a dala se do čtení. Lesklý obal ovšem letěl pod postel (kazil dojem knižního neznáma --" xDDD). To, co knize chybělo na vzhledu, ovšem hravě dohnala námětem. Kouzelná hrací stříňka, dědictví rodiny, která ve svém nitru ukrývala pohádkovou říši Ronda. Jak originální! Každý večer před spaním jsem si přečetl kapitolu, někdy i dvě. Knížku jsem si po prvním díle oblíbila a k následujícím Vánocům si napsala o zbylé dva díly - Čaroděj a Poslední Bitva. U druhé knihy jsem ale měla menší problém - pozornost mi odbíhala bokem a celý děj měl do půle knihy podle mého nedostatečně zajímavou zápletku. Navíc měl Leo jednu chvíli inteligenci génia a v další větě byl dutý jak břeh Ledňáččí řeky. To vše vedlo k tomu, že jsem dočetla kapitolu, bez úmyslu ve čtení pokračovat. Kniha skončila na polici mezi svými druhy i přes svůj lehce stravitelný obsah. Už to začínalo být poněkuď "dětinské". Nakonec jsem se však donutila číst dál a musím přiznat, za va druhé polovině mě knížka secsakra bavila, stejně jako celý třetí díl. A povím vám- u dílu Poslední bitva, který jsem četla i ve škole o přestávkách, jsem leckdy chytala takové chlamky, že se spolužáci divili, co že to tam mám. Kdo by se taky nesmál, když padoucha navléknou do šatů lady Angeliky? :DDDD


Vládci strachu
-jednodílná kniha :D
Můj názor: Zbraně, upíři a naše století. Tři věci, které v literatuře k smrti nenávidím. I přesto byl příběh Adolfa Richarda, šlechtice z dávných dob, který se stal upírem díky se milé, milým zkrocením mé nezvedené fantazie. Žádní koně, žádné cizí světy... Bylo to z prostředí současné České republiky, Polska a dalších států Evropy, takže to bylo i celkem blízké. A když došlo na příběh dívky, která skončila s AIDS na ulici, zbývalo jí pár dní života, nebo na malého Pumlíče, děj mě vtáhl do sebe. Sic jsem některé věty - přiznávám - musela číst třeba i třikrát, než jsem pochopila jejich význam, ale krom nich bych Vládce strachu označila za průměrně stravitelné čtivo. O to víc, když vezmeme v úvahu, že ten příběh je starý bezmála šestnáct let, tedy starší než většina z nás blogerů.


Hraničářův učeň
-Rozvaliny Gorlanu
-Hořící most
-Ledová země
-Nositelé dubového listu
-Výkupné za Eraka
-Čaroděj ze severu
-Obléhání Mackindawu
-Králové Clonmelu
-Halt v nebezpečí
-Císař Nihon-džinu
-Ztracené příběhy
Můj názor: Will, to je srdcovka!
Na příběhy Hraničářova učně jsem narazila díky webovým recenzím ve fórech. Podle názvu jsem čekala nudný příběh o životě hrobaře :DDDDDDD Když jsem začala číst prolog, přiznám - nebavil mě. Morgarath byl mrcha a kecy o jeho armádě mě upřímně nudily. Jak ale v první kapitole přišla řada na svěřence Redmontské opatrovny, příběh mě chytil a pustil až u posledního dílu C:
Na příbězích Willa jsem milovala hlavně přímost pana Flenagana. Chudák hoch se nevyhnul nemilým věcem, prokázal své schopnosti a vše, čím byl, si pracně získal. Nebyl žádný vyvolený hrdina, i tak se ale stal legendou.
Celou ságu jsem četla asi měsíc. Během té doby jsem s hlavním hrdinou prožívala radost, úspěchy, ale i zklamání. Jedním za všechny je, když se Will dostal do Skandije. Bylo depresivní, že se stal otrokem dvora, zacházení s ním mě šokuje doteď (nic drastického, ale přeci jen jsem o něm neustále smýšlela jako o hraničáři). A ještě horší je, že stačilo jen pár dní, aby přišel o život. Brr... běhá mi mráz po zádech.
Zkrátka a jednoduše, je to dobře stravitelný příběh s pestrým souborem pocitů, které doprovázely celý Willův život. Nebudu víc popisovat - na to si každý musí přijít sám :)


Deltora
-Lesy hrůzovlády
-Jezero prokletí
-Město krys
-Pouště zkázy
-Hora děsu
-Labyrint bestie
-Údolí ztracených
-Návrat do Del
Můj názor: Stejně jako Hraničářův učeň a Vládci strachu jsem měla knihu v PDS, tudíž jsem měla notebook neustále s sebou. Když jsem Deltoru začínala číst, moc mě to bavilo. První kapitoly byly poutavé, z hradního prostředí. Když se ale děj během pár vět posunul o několik let vpřed, jako by můj zájem a nadšení zůstalo v té minulosti. Časový přesun ve mě zabil všechen zájem, takže jsem prostě přestala číst.
Soubor s nadpisem "Deltora- Lesy hrůzovlády" jsem otevřela asi po dvouměsíční pauze. Za tu dobu se mi počáteční čtení vytratilo z paměti a já se mohla vklidu vžít do nového hlavního hrdiny - Liefa. A četla jako by nic, s novým zápalem.
Co trošku chybělo prvnímu dílu po stránce stylistické, to hravě dohnala svou fantazií. Doteď nechápu, kde brala všechny ty nápady. Každou kapitolu vás něco překvapí, za každým rohem je schované tajemství. Nebo vám nechá některou alegorii přímo na očích a vy se pak plácáte do čela, že jste si toho nevšimli dřív! :DD V dalších dílech se vybrousí i styl psaní tak, že některé věty vám sevřou srdce lekem a jiné vás donutí k hlasitému jásotu.
I hlavní námět je originální. Lief se vydává po zemi Deltory a hledá sedm ztracených kamenů z kouzelného pásu, které jsou rozmístěny do nejhrůznějších míst království. Jedině se všemi kameny bude kouzlo pásu úplné a poslouží právoplatnému následníkovi trůnu k vyhnání krutého Pána stínů, jež šestnáct let sužoval Deltoru i její obyvatele.
Už mám celou ságu přečtenou a vřele doporučuji všem, kteří si rádi posunou hranice fantazie.

Deltora 2
-Jeskyně strachu
-Ostrov přeludů
Tuto ságu jsem přestala číst- přestalo mě to bavit, jakmile mi jistá osoba prozradila konec ._. že, Sisino? :DD


Hobit aneb cesta tam a zase zpátky ("Předkniha" ságy Pána Prstenu)
Pán Prstenu
-Společenstvo prstenu
Můj názor: Bacha, Haidynka se dala na naučnou literaturu :DDD Spisovatel J. R. Tolkiens je významnou osobností po celém světě, i když já se o něm doslechla teprve nedávno. Bylo to zrovna, když jsme měli mít referát o nějaké knize, kterou jsme četli (já měla pentalogii Probuzení tmy :D ) a jeden kámoš se ptal učitelky, jestli by si mohl vypracovat referát na Pána Prstenů. Tam učitelka pohrozila, že jestli si jen stáhne recenzi z netu, vyzkouší ho na nějakém chytáku. Tam jsem poprvé zbystřela s myšlenkou "ejhle, ona to četla, jistě to bude dobrá kniha." Už dříve jsem viděla Pána Prstenu ve filmové podobě, ale i když jsem na to koukala několikrát a dost pozorně, upřímně řečeno si z toho vůbec nic nepamatuju- až tak to pro mě bylo záživné :DD Poslední ortel ale měly srovnávací testy ve škole, kde byl úryvek z Tolkiensova textu. Jakmile jsem těch pár vět přečetla, vůbec mi nevadilo, že s tím mám nějak pracovat. Hlavní, co mě napadlo, bylo, že se to dobře čte a že tu knihu si musím přečíst. Teď už vím, že úryvek byl z předknihy PP- Hobit aneb cesta tam a zase zpátky, přesněji jedenáctá kapitola- z deště pod okap. Byla to rozmluva o tom, že se Gandalf domníval, že je Bilbo stále lapen skřety, a rozmlouval trpaslíkům, aby mu pomohli v jeho záchraně, i když nevěděl, že Bilbo stojí za ním :DDD Cesta tam a zase zpátky je sice samostatná kniha, ale pokud chcete pochopit PP, je dobré si ji první přečíst. Jednak je to pěkný příběh a jednak jsou tam i krásné scény. Doteď si třeba představuju, jak na konci někdo umřel a chudáček Bilbo mu řekl sbohem a pár kroků před stanem se sesypal a plakal, až mi ho bylo z těch stránek líto :/
Každopádně Společenstvo Prstenu čtu teď. Je to bezvadně promyšlené, jen co mi trochu vadí, je těžká stravitelnost a přeeedlouhééé kapitoly. Jednu kapču čtu asi dvě hodiny, což není zrovna málo. Na večer před spaním tedy moc vhodná není. Co se stavby vět týče, je to ještě náročnější než pět Vládců strachu- některé odstavce přečtu klidně čtyřikrát a stejně je nechápu :D Nestravitelnější je to hned jak vylezu ze sprchy- vyčištěná hlava, přešla únava, větší soustředěnost... Ale děj je pěkný, nehledě na roztomilé Hobity :)


Smrtelné stroje
-jednodílná kniha :D
Můj názor: Nesuď knihu podle názvu! I když vás možná napadne, že půjde o nějaké sci-fi historické drama, zřejmě vás vyvedu z šeredného omylu. Je to jen další kousek z mého milovaného fantasy ;)
Knížku jsem dostala k vysvědčení od paní třídní učitelky (prý za svědomitou práci a reprezentaci školy :DD). Už podle coveru mě napadlo, že to bude spíše technické fantasy pro kluky, ale jak je známo, změna je život a není dobré číst jen ty knihy, co jsou fantastické jak přes kopírák. Pustila jsem se tedy s chutí do čtení. Nu, přiznám se, že po dvou dnech jsem zase neměla co číst. Kniha, která má krásně propletené alegorie, je poutavá a má originální charakter jedné z hlavních hrdinek- dívku se zjizvenou tváří. Pod pojmem "zjizvenou" ale nemyslím škrábanec, nýbrž bez oka, bez nosu a s rožklebeným úsměvem. Což je asi první knižní hrdinka, o které se autor ani jedinkrát nezmínil, že by byla krásná, a i přesto ji má čtenář rád.
Jediné, co mě na knize šokovalo, byl rychlý spád. Je dělená na dvě části- první je trošku klidnější a lépe představitelná, zatímco ve druhé nastupuje chaos a neuvěřitelný zármutek. Čte se to krásně, ale byla tam nejedna chvíle, kdy jsem knihu prostě musela na minutku zavřít, zařvat na celý pokoj pár neslušných slov, abych se vzpamatovala a mohla číst dál.
Abych to shrnula, je to nádherná kniha s bezvadným motivem mobilních měst. Myslím, že zaujme. Snad i proto, že Philip Reeve potvrzuje další pravidlo, že muži píší stejně dobře, jako ženy. Jen škoda, že nemá víc dílů :)


Hunger games
-Aréna smrti
-Vražedná pomsta
-Síla vzdoru
Můj názor: Naprosto nádherný, fantasticky promyšlený příběh. Troufnu si přiznat, že jedny z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla :)
Dívka jménem Katniss, která příběh osobě vypráví prožívá naše každodenní podněty v zcela fantazijním světě jménem Panem. Spisovatelka zapasovala tak známé zlozvyky a reakce (jeden příklad za všechny mé oblíbené kousání "škraní" :DDD), až jsem se chvílemi do příběhu dokonale vžila. Přečíst celou první knihu mi zabralo necelé dva dny mým šněčím tempem. Možná si dovedete představit, jak nervózně jsem večer zaklapla notebook a hned ráno ho po probuzení zase otevírala :'DDDDDD
Na tuto knihu jsem přišla náhodou. Hrožně se mi na youtube zalíbila písnička Safe and sound od Taylor Swif. Později jsem se doslechla, že je to zřejmě hlavní soutrack k filmu Hunger games (Hladové hry, ale v Česku tomu filmu říkají jen "Hry o život"). Při přezpívávání - coveru - této písně se Christina Grimmie zmínila, jak má ten film ráda. V ten moment mi prolétlo hlavou, že se někdo jako ona asi nebude rozplývat nad nějakým horrorem a do pár minut jsem měla najitý stručný popis. Je to dokonalý případ napínavého nefantazmagorijního fantasy. Víc jsem ani nechcela.
Když jsem název "Hry o život" zadala na ulozto.cz, našlo to mizernou kvalitu. V anglickém názvu to pak našlo jen s titulkama a k tomu knihy... Je to triologie ^^ A jakožto správný knihomol jsem okamžitě opisovala kód a stahovala knížky. Každé čtivo je dobré na prokládání zdlouhavého Tolkiense :'DDDD. I když mě upřímně láká pomyšlení, jak zpracovali film, nechci si zatím bourat děj, který si pracně vystavěla má nezvedená představivost :)
Jak to tak bývá, ani tady se nevyhne smrti. Kolem zemře spousta postav- některé milé, jiné Katniss usilují o život. Nejvíc mě ale zasáhla jedna jediná smrt, přikteré jsem nejenže sušila proud slz, ale dokoncejsem sedla ke klavíru a přezpívala a přehrála si onu ukolébavku- sountrack z filmové podoby. Vté chvíli pro mě ta slova dostala naprosto nový význam.
Abych to tak shrnula, je to úžasný námět Hladových her i lidského chování- vřele knihy doporučuji :)

Obraz Doriana Graye
-jednodílná kniha

>Tituly označené touto barvou jsem dočetla až po vydání článku a do čítárny jejich názvy doplnila dodatečně. Nestačila jsem je ještě zapracovat do popisu 'mého názoru'.
>Tituly označené touto barvou právě čtu.

Možná jsem toho četla víc, ale jedině na tyhle knihy jsem si vzpomněla. Kdybych to měla shrnout, mým favoritem je bez rozmyslů Hraničářův učeň. Nejvíc fantasijní je Deltora. Vládci strachu jsou spíše pro větší generaci, toužící po akci. Zato Rondo bych doporučila spíš jako pohádku před spaním. Probuzení tmy je fantasy na styl "ten vyvolený". Harry Potter má své milovníky jisté a Čarodějku šestého měsíce jsem nepochopila natolik, abych ji mohla nějak doporučit.

To je asi vše. Snad vás některá z knih zaujme jako mě :)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jestli si tu byl/a, klik!

Klik!!!
Nejsem tady! XD

Komentáře

1 Midnight Midnight | Web | 20. května 2012 v 19:26 | Reagovat

Probuzení tmy jsem viděla jenom film, a ani jsem nevěděla že je i knížka. Nespíš se po ní kouknu v knihovně jestli jí náhodou nemaj. :-)

2 ella,ellaveci ella,ellaveci | E-mail | Web | 20. května 2012 v 19:29 | Reagovat

z těchto knížek co jsi uvedla,tak jsem četla jen Harryho! :-D
Díky němu jsem překonala svůj rekord v rychločtení(celá relikvie smrti za dva dny!) :-)

3 Patricie Patricie | Web | 20. května 2012 v 19:55 | Reagovat

Zajímavé knížky, já osobně četla jen Harryho Pottera, ale přečtu si snad i Čarodějku šestého měsíce.Četla jsem o ní někde recenzi a je prý moc dobrá!

4 Hidatsenka Hidatsenka | Web | 21. května 2012 v 11:22 | Reagovat

[1]: To vřele doporučuji. Film jsem taky viděla a dost ho zmotali. Dvojče, tajná láska... Kniha má naprosto jiný nádech a pokud se ti líbil film, myslím, že tě kniha nadchne o to víc :-)

[2]: Páni, to je teda fofr ;-)

[3]: Jak říkám- každý má jinou chuť. Je docela možné, že se ti bude líbit. Pak se když tak ozvi, co na ni říkáš ;-)

5 Veryy Veryy | Web | 21. května 2012 v 14:50 | Reagovat

Presne jak rika Paty-moc zajimave knizky. Ja z nich cetla jen Harryho Pottera ale ty ostatni nejakym zpusobem znam. Jinak Harry Potter je fakt skvela kniha ktera 7 dilu a kazdy z techto dilu je podle me necim zajimavy. Jinak skvele knizky :-)

6 Katujka Katujka | Web | 21. května 2012 v 15:06 | Reagovat

HP jsem četla jenom chvíly, jelikož mě tato knížka moc nebavila, ale o mnoho lépe se mi koukalo na film, který miluju je prostě super! :)

7 Effy Effy | E-mail | Web | 21. května 2012 v 19:58 | Reagovat

Dobrej nápad, a nemáš toho nějak moc? tě budu muset dohnat!! :D Je tu mnoho dobrých nápadů, i když HP se mi nelíbí ani jako film...

8 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 23. května 2012 v 17:04 | Reagovat

Hm, teď mám už dlouho rozečteného Remarquea, takže bych ho něčím rád proložil, a několik titulů, co tady popisuješ mě zaujalo. Třeba bych rád zkusil Vládce strachu a Probuzení tmy. Jsem vážně rád, žes sem napsala vlastní názor, protože číst oficiální recenze  mě vůbec nebaví. :-D

9 Hidatsenka Hidatsenka | Web | 2. července 2012 v 17:17 | Reagovat

[8]: To jsem ráda, že jsem pomohla :-) Ostatně veřejné recenze taky nemám ráda- často ti prozradí až moc a čtení je pak docela nudné ;-) Tak snad tě budou bavit :-)

[7]: Hej na to, že u knížky prosedím klidně celý týden, je toho nějak málo :D a to pravidelně dopisuju nové tituly :-D Ale upřímně by mě zajímala tvoje čítárna, tak s chutí do toho ;-P
Tak zase knížka HP bych řekla, že má s filmem pramálo společného. Máš tam jiné akce, víc scén, rozdílné dialogy... Nevím. Mě třeba k smrti nudí film Pán Prstenu, ale v knižní podobě se to číst dá :D

[5]: To ano :-) Obdivuji Rowling, že dokáže napsat sedm dobrodružství jednoho hrdiny tak, aby byly všechny poutavé a nikdy se tam nic neopakovalo stejně. Ale jestli si přečetla všechny Pottery, klobouk dolů. Já jak viděla film, už se mi to číst zaboha nechtělo, jak je to dlouhé a víš, co tam příjde :D

10 Demos Demos | E-mail | 11. května 2015 v 16:20 | Reagovat

Ahojtě všichni. Sháním pár literárních kritiků. Dopsala jsem právě svou oficiálí první knihu ( Která má jakýsi konec( :-D  :-D  :-D  :-D ) a chtěla bych názory více lidí, jestli to je kýč nebo ne. Kdo četl Alex Craftovou a líbilo se mu toto dílo, mohlo by se mu líbit i toto. Pište mi když tak na maila, kniha je ve wordu. Všem, kteří mají zájem předem děkuji A.D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama