+ + +
NÁBOR AFFS>>> Uzavřeno :')

B L O G - N E N Í - A K T I V N Í .
Slouží pouze jako muzeum mých vzpomínek z dětských let :)
Omlouvám se za naivní obsah, ale nemám to srdce blog smazat
ani renovovat, takže veškerý obsah zůstává autentický.
Děkuji za pochopení.

Vaše Hay~

Březen 2012

Život je stále se opakující perioda...

28. března 2012 v 16:43 | Hidatsenka |  Moje úpravy ve Photo Shopu
... s jedinou výjimkou...

Můj život byl jednotvárný. Stejné barvy, stejná slova. Naprosto přehledný. Dokud jsi nepřišel ty a nenadělal v něm zmatek novým pojmem.

Něco podobného mě napadlo dnes ve škole. Jelikož nám zakázali si s sebou nosit notebooky, hold jsem byla nucena sáhnout po zápisníku. A pak po propisce... a následně i po mobilu. A co z toho vyšlo? Zasmějte se sami :DDD


Ani nevím, kde na ty nálady chodím :D No nic, jdu dál vesele prudit Sisi xDDD

Contest AV- nemožné

27. března 2012 v 19:27 | Hidatsenka |  Novinky

Nemožné, nemožné, NEMOŽNÁ! Jo, už to bude tak, že jsem nemožná :D 31. března totiž končí contest afrických ohrožených zvířat, do kterého kreslím toho chalana se lvem (WIP), a já nejsem schopná to dokreslit! D: Nejdřív jsem musela s přeformátováním (SAI>PDS) otravovat VanillaNoire, a teď místo kreslení píšu povídky a barvím kraslice. Zákon schválnosti- když něco musíte, tak vás to nebaví xDDDD

Na druhou stranu mě chytla nálada na barvení kraslic. V úvahu připadaly jen přírodní barvy, jelikož jsme jaksi normální barevné barvy ještě nekupovali. Chcela jsem zkusit hnědá vejce s modro bílým zdobením, takže jsem začala experimentovat. Jedno vajco namočit do roztavené čokošky (Mmm, už je v lednici, k sežrání :D) a druhý způsob je ho uvařit v kávě, jak jsem se dočetla na jednom netovém portálu pro ženy (google hledá co hledá xDD). V kávě to ale po dvou hodinách vypadá stejně, jako jeho zdraví kolegové vyskládaní v platech v ledničce xDD Tak nevím... Možná ani z kraslic nic nebude, nebo se naštvu a začnu na ně čmárat fixama a gelovkama :DDD Barva jako barva, no ne? xD Dávám jim poslední šanci- pokud se povede, jistě je nafotím a ještě před jarmarkem, kde zřejmě pojdou hlady, je hodím na blog ;)

Co se psaní týče, učitelka našla slohový útvar, ze kterého mě málem vezli nohama napřed. Ano, příští slohová práce bude stylem vypravování. Takže něco jako normální povídky a příběhy (přímá řeč, odstavce, ich-forma X er-forma...) jen s malým velkým detailem- musí to být psáno v přítomném čase :DD Máme mladou učitelku, takže si na tom dost zakládá. Jediné, co mě zachránilo, bylo tvrdě vydupané volné téma (alias fantasy).
Místo vzpomínek jsem tedy mohla psát z pohledu mého lepšího já- očima Sarah. Zápletka prostá- zabloudí s Rimelem v lese. Už po prvních větách jsem toho ale měla plné zuby a přeškrtala toho víc, než jsem odevzdala sepsaného xDDDD Prostě horror :DD Tak snad napíšu nějakou jednorázovku na spravení chuti :)


Snad nemáte takovou lenivost, impulzivitu a chuť na čokoládu jako vaše Hay :DD
Mimochodem- zdobíte kraslice? 8D

Vylepšení dA! C:

26. března 2012 v 17:34 | Hidatsenka |  Ostatní

Halelujáá, konečně to někoho napadlo! :D

Když si tak dnes nakráčím na dA, čučím na nové komenty atd atd... No a u giftíku z Vánoc už je něco mále před 900 shlédnutí ^^ z čehož mám ty následné Vánoce, ale ještě lepší je, jak nadupali komentáře v celé síti Deviantart.com. Všimli ste si, že vedle jména a data přidání komentu už zveřejňují i věk, pohlaví, ZEMI (tj. jazyk, jakým s ním vykecávat) a zařazení (student/profík- digital/traditional/mix...)? Takže už se nemusím vždy jak trotl dívat na profil danného devianta a složitě hledat zemi původu, což mě moooooc těší :DDD

Můj screen xDD Jsem na noutu, takže jsem to jen žlutě zaškrtla v malování, tak snad aspoň vidíte, o čem melu :DD

Asi se z toho pototo, bo to je prostě paráda B) Co vy, devianti, na to říkáte? Taky takové Vánoce, nebo to moc nezkoumáte? :DD

Katy Perry- The one that got away

24. března 2012 v 21:47 | Hidatsenka |  Hudba

Když jsem videoklip této písně viděla poprvé, úplně jsem zapomněla, že spěchám s holkama ven. Stála jsem před tou televizí a ačkoli mě písnička zas tak nebere, z videoklipu jsem po těch pár minutách skoro bulela. Hrozně smutný :( Ale nádherný :)


Doma je doma

24. března 2012 v 15:08 | Hidatsenka |  O admince

Milý deníčku, tak jsem konečně doma. Po více než roce jsem přespávala v rodném městečku u babičky. Moc se mi tu líbí...

Tak nějak bych mohla začít vyprávět o dnešním dni. Poté, co jsme se odstěhovali, nic není to, co bývalo. Takže jistě tušíte, že jsem v rodném (jak už jsem se zmínila, ale nemůžu si to odpustit) Zábřeze šťastná jako blecha. A to i přesto, že jsem včera musela v jedenáct chrnět a babuška mě navlíkla do růžovo modrého pyžama s myší na břuchu, ve kterém vypadám jako přerostlý capart (nemluvě o těch kilech, co během jediného dne pod babiččiným velením vždy přiberu --" xDDD).

Ve škole v literatuře bereme pověsti a báje z okolních měst. Asi to moc s výletem do rodného (zase xDD) Zábřehu nesouvisí, řeknete si. Já se ale rozhodla, že třídě představím pověst mého městečka, se kterou jsem se seznámila už před pěknými pár roky. Pověst o Jiřím Tunklovi, který údajně pod čertovým velením musel během jediné noci odtáhnout základní kameny našeho rybníka Oborníku (ale nikdo mu neřekne jinak, než prostý 'Brasák' xD). Kdo by se chtěl o této zajímavé osobě dozvědět trochu víc, WIKIPEDIE je mu otevřená.


Takže je úplně krásně. Venku z toho stereotypu, chuť vše dělat a vše vidět... Nálada nejvyšší spokojenosti :) A jelikož šla babička zanést oběd sestřence a odvézt pra-neteř (dceru té sestřenice) tetě (její babičce), sedím tu doma a jediný zvuk, který mi narušuje rozjímání, je tikot velkých hodin na stěně, menších srdcových na krku a občasné pípání Skypu.
Jak se daří vám, co nového? ^^

Češtinářská olympiáda

20. března 2012 v 15:02 | Hidatsenka |  O admince

Nudné téma báječného dne :DD
Jen krátce- dopadlo to katastrofálně. Z bruntálského kraje jsem skončila 24. ze asi... asi ze čtyřiceti :DD Takže to nadchne. Hold psát deník z pohledu mobilu není zrovna dobré téma pro slohovou část xD
Víc než neumístění mě ale štve Vládci strachu. Každou volnou chvíli tam (i hodinu zpět v autobuse) jsem strávila čtením, tiše čumějíc do laptopu. A spisovatel tam zabil už asi všechny postavy krom Dolfiho. Jedna česka umírá na AIDS, Polákovi Leszekovi rozstříleli hrudník... Ta kniha mi drancuje nervy víc, než úsměv usmístěných češtinářů :DD


Takže stručně a v rychlosti- pohořela jsem, četla jsem a nebaví mě psát tento článek, jelikož si z olympiády pamatuju jen staré auto MALUCHA, kterým jeli ve Vládci strachu skrze Polsko :DDD

Zdravá četba- třikrát denně

19. března 2012 v 16:33 | Hidatsenka |  Diagnostika 0

Kdo nepoznal okouzlení knihou, jako by ani nebyl. Pocity, které v nás ty kaňky na vylisovaných plátech dřeva vzbouzí, totiž nenahradí ani film, ani vyprávění vzpomínek babiček z jejich mládí. Ačkoli i ta nejkrásnější kniha může být popsána naprosto nudnými příběhy, se kterými se potýkáme dnes a denně, jde jen o to, jak nám to mistr spisovatel naservíruje pod nos. Pak se v dobré knize cítíme jako ve vlastním světě, mimo realitu, vžijeme se do hlavního hrdiny a prožíváme jeho dobrodružství, jako by byly spisovatelovy myšlenky naším domovem. Knihy jsou naše světy, naše země.


V mém okolí jsou jen tři skupiny lidí- čtenáři, nečtenáři a děti. Děti číst samy nemohou, nečtenářům na to asi nestačí IQ a čtenáři... Jistě jste už někdy četli poutavou knihu. Přeznejte se- nutilo vás to číst dál? Dychtivě jste se drali na další stránku na konci každé kapitoly, i když jste si v duchu slíbili, že už přestanete číst a půjdete dělat něco jiného? Pokud jste odpověděli ne, čtete buď holého spisovatele nebo špatný žánr. Pokud vaše podvědomá reakce zněla ano, pogratulujte si- jste zodpovědný snílkovský čtenář. Ne každý totiž vydrží sedět u černobílého čtiva byď jen o minutu déle, než je k tomu nucen. Což nechápu. Osobně zastávám názor, že den nejlépe nastartujete (po případě čas nejlépe využijete) čtením dobré knížky. Dobrá kniha- bylina léčící nudu, chronicky špatnou náladu, nechuť k jakékoli činnosti i nevědomost zaráz. Naprosto pěním, když mi nějaký vrstevník řekne, že prosezené přestávky u notebooku se chluchátkama na uších jsou zbytečně a darmotratné.

Zrovna teď jsem přišla ze školy. Poslední dvě hodiny jsme měli informatiky, takže jsem se rozdlábla v křesle, do uší pustila na plné pecky první song, co mi přišel pod kurzorek (abych přehlušila šum třídy) a s chutí se pustila do čtení. Vládce strachu jsem si stáhla před pár týdny v domnění, že jde o fajn fantasy (podle recenzí). Pak jsem ale zjistila, že hlavním hrdinou je upír, což mě okamžitě donutilo dokument zavřít a nestarat se o jeho obsah. Až po nějaké době jsme jely s mamkou do Ostravy autobusem. Dvě hodiny nudy jen s notebookem mě tedy nakonec donutily dokument znovu otevřít a zvědavost parčíkové veverky dělala svoje. Přiznávám, že ačkoli upíry a příšerky jim podobné k smrti nenávidím od premiéry Twilight a upířího šílentví, Vládce strachu jsem četla celé ty dvě hodiny. A pak ještě špačkovala, když jsem musela na konečné zastávce notebook zavřít.
Někdo má závislost na nikotinu, někdo na alkoholu, já na inspirativní příběhy, ať už čtu fantasy nebo vyzvídám mládí od někoho z rodiny, přátel nebo klidně i učitelského sboru. Následná nálada je asi stejná, jako jeden po domácku ubalený joint- veselá, usměvavá nálada a pesimismus pohřbený pod sutinami sarkasmu. Což cítím i teď. Příběh upíra Adolfa, utíkajícího napříč Evropou před Lovci lebek (navíc psaný ich-formouz pohledu muže) je prostě návykový jako... facebook pro některé :D

The Reader. by *t0x1c-d0LLy

Co jsem tím vůbec chtěla říct? Já osobně mám mnohem lepší náladu, pravdivější úsměv a klidnější myšlení, když si čas od času přečtu nějaký ten příběh, obzvláště pak když se snažím i něco málo sama napsat. Proto říkám- nečtenáři jsou přízemní existence bez špetky zdravého rozumu.

Jaký je Váš názor? Knihy nebo televize? Jak na Vás působí perfektní poutavá kniha oproti nudnému povídání kamaráda?

Do Alcí a zpět

19. března 2012 v 15:35 | Hidatsenka |  O admince

Po dlouhé době jsem se vydala ven. Tedy nešla bych, kdybych to Kice a Anini v pátek neslíbila xD

Plán cesty byl jasný- deset km do Albrechtic, tam hodinu šaškovat a jezdit skrze ulice a pak zase těch deset km domů. Tak jsem si nabalila věci na převlečení, kopla do sebe spalovák (ehm takový roztok, který si zamícháte do pití půl hodiny před fyzickou zátěží, aby jste více shodili ^^;) a vydala se na cestu. Holky jely na bruslích, takže jsem jejich tempu s prstem v nose stačila. Hay totiž brusle nikdy neměla ráda, ať kolečkové či lední, takže si to za nima štrádovala na kole.
Za tu dobu jsem měla spoustu času k přemýšlení. Neposlouchala jsem moc jejich rozhovory, neboť jsem se loudala asi tři metry za nima, spíš jsem přemýšlela nad příběhy, nad Tear Cry a nad druhou půlkou mé osoby- Sarah Hidatsou. Pořád nemůžu přijít na to, kde a jak začít příběh TC (celý od začátku), ačkoli už znám snad každý zákrut budoucího děje. Z myšlenek mě vytrhla až zastávka na hřbitově. Krásný starý hřbitov s rozmlácenou zdí působil skutečně strašidelně. Jen ty dvě malé děcka, co nás tam rádoby nepozorovaně sledovaly, to trochu kazily :D Nechci vám tu vykládat, jak to bylo super, kolik jsme si užili srandy, takové články i sama nerada čtu. Jen musím uznat, že jednou za čas je fajn si takhle pročistit hlavu :)

(Ehm tenhle článek jsem psala včera, ale nějak jsem ho dopsala až dnes xP Takže je to den starý :D)

Zápis AFFS

17. března 2012 v 18:20 | Hidatsenka |  For they!

Dobrá, bobani, už mě to vážně moc nebaví. Komentovat některá affs, která na tento blog úplně kašlou (a že to není někdy zrovna snadný vymáčknout ze sebe něco do komentu). Možná to zní hloupě a dětinsky, ale o tom affs je. Když jsem měla v menu označit červenou barvou neaktivní affska, rudé písmo bylo na drtivé většině jmen. A jelikož o červený menu nestojím, nemám jinou možnost než si vás protřídit :D
Ráda bych tedy zjistila, kdo a jak často sem chodí, když už jsou pro vás komenty příliš složité a časově náročné ;D Tak prosím o známý 'formulářek':

1) Jméno
2) Blog
3) Jak často sem asi chodíš? :D
4) Proč bys chtěla být nadále affs?
5) Co se ti tu líbí/nelíbí?
6) To jsou blbý otázky, co? xDD


To je vše. Není toho moc, tak prosím i nekomentátory o vyplnění :) Zápis probíhá do 16. 4. 2012

Příliš živá fantazie

17. března 2012 v 16:53 | Hidatsenka

Právě jsem si stáhla film Jumper (skokan), vyčistila to rozřezaný koleno a chystám se na večerní ples (viz. co je nového?, menu). Takže jsem během toho sepsala kratičkou jednorázovku. Jen co mě tak napadlo... Pěkný počteníčko :)

Příliš živá fantazie


"Skutečně, já... dal bych krk za to, že tady ještě před chvílí byly!" omlouval se Peter. Horlivě prohrabával bělostné papíry, valející se po zemi jeho pokoje. Ani kresby, ani štětce- vše bylo pryč. Monica se na něj usmála.
"Nemusíš si hrát na umělce," řekla chlácholivě, jako by mluvila s malým dítětem. "Nevadí mi, že jsi mě sem vlákal pod zámiňkou nějakých obrázků."
"Ale ony tu vážně byly! Všechny ty bílé papíry... Ještě včera jsem jim kreslil poslední šupiny..." omluvně vzhlédl k děvčeti ve dveřích. Připadal si tak trapně. Celý týden kreslil mozaiku tří mořských pannen podle Moničiné fotky, aby jí udělal radost. Těšil se, jak se asi bude tvářit. Bude ohromena, bude nadávat nebo se smát. Místo toho na zemi našel bílé papíry. Nic víc.
Z okna zafoukal nepříjemný vánek. Dívka se propletla mezi čtvrtkami papírů a okno ladným pohybem zavřela. V tu chvíli však vykřikla tak ostře, až Peter vyskočil na nohy. Opatrně zacouvala k příteli a vyděšeně se mu tiskla do náručí. Nebyla schopná od okna odtrhnout oči, natož pak vydat jedinou hlásku. Peter ji nechápavě schoval za sebe a po jejích stopách došel k již zabřenému oknu. V tom okamžiku mu spadla brada a oči vytřeštil na svou nebohou zahradu. Nad pečlivě udržovaným trávníkem se vznášely tři bytosti- plavovlasé dívky, od pasu dolů s jasně azurovými ploutvemi. Vesele patlaly barvy na vše kolem- stromy, židle, chodník... Stále se však vznášely ladně jako sasanky v mořském proudu.
Oba zalapali po dechu. Peter se sesunul po zdi na zem a Monicu stáhl sebou. Nevěřícně se ho měřila pohledem. "Vypadají jako já," vydechla na pokraji vědomí. Pete se ochrnutě usmál. Kdyby neviděl své obrazy, jak si to z papíri štrádují na jeho zahradu, byl by jí za tu větu poděkoval. Křečovitě mu svírala ruku. Srdce jim bušila, jak by právě uběhli maraton. Modlil se, aby to byl pouhý výplod jejich nezvedené fantazie a pověšeného prádla na šňůrách.


Inspirace:
Come to life by =sakimichan

TC OC- Ziara Violin

14. března 2012 v 22:09 | Hidatsenka |  Tear cry

Dneska je vcelku super den. Vyhrála jsem první místo v recitační soutěži (zatím naštěstí jen školní kolo :D), shlédla Posledního vládce Větru, celou hodinu chemie mohla strávit nevnímavým čmáráním po novém bloku (jelikož jsem alkany, alkeny a alkiny odříkala s prstem v nose a učitelka to potřebovala vysvětlit zbytku třídy :D) no a urovnala vztah našich knižních postav (respektive ho urovnala Sisi, já se můžu jen radovat, že se mi při vzpomínce na poslední věty příběhu nestahují vnitřnosti jako celé dnešní ráno a dopoledne xDDD).

Po dlouhé době jsem se taky pustila do kreslení. Po dvaceti minutách už jsem toho ale měla plné zuby, jelikož jsem si na delší kreslení rychle odvykla. Tak jsem načmárala něco na oddych. Ziara Violin /Ciara Vílin/ je jeden z nových characterů Tear Cry. Původně byla jako poník v MLP kreatoru, pak jsem si ji ale překreslila jako běžného koně. Během dvaceti minut zase nemám co na práci :D Tak snad se vám Lines aspoň trošku zalíbila :)


(Pro větší náhled klikněte na obrázek ^^)

A ještě originál z kreatoru MLP:

Zione Violin (c) Tear Cry, Hidatsenka
MLP (c) Hasbro

No a Hay má dneska padla a poprvé za poslední týden jde spát před jedenáctou, takže naprosto happy ^^ Tak dobrou noc, pokud zrovna míříte do postele :)

Srdce, kov a hodinky...

12. března 2012 v 14:27 | Hidatsenka |  Ostatní

:) Hned ze začátku se směju jak sluníčko na hnoji, co? :D Co byste dělali na mém místě vy, sedět v učebně informatiky se sluchátkama v uších ve snaze nevnímat okolní výkecy společnosti? :DD Tak se blogísko alespoň svěřím se svou novou úchylkou <3

Nemyslím sice úchylku, jak to pochopila má krajně perverzní ségrunka, ale prostě něco, co se mi doslova a do písmene chorobně líbí. Ani si nevzpomínám, kdy jsem si tuto lásku vypěstovala, ale naprosto mě fascinují medaliony ve tvaru srdcí. No, vlastně tak srdíčka osobně :DD Kreslím je všude, vidím je všude. Od doby, co jsem Sarah musela přiklepnout nějaký přívěsek jako patrona, jsem se na dA začala poohlížet po pěkných medalionech. Vybráno jsme měly během pár dní od vzniku nápadu, neboť jeden doplněk mi padlo do oka okamžitě- staré kapesní hodinky. Možná vás napadne hladké víčko a staré polámané ručičky na řeckém ciferníku, ale takové skvosty patří leda Holmesovi do kapsy :DD
A jelikož jsem na fb náhodou viděla reklamu na prodej podobných věciček, hned jsem se rozhodla, že jedny z nich budu mít. Takový šok, jaký mi sevřel srdce když na mě vykoukly z pravé strany facebooku, už jsem dlouho nezažila :D Kdyžtak si prohlédněte pár nádherných fotek, které jsem v tom hafu starožitností našla. Jedna hezčí než druhá, navíc hned ty první jsou přesně ty, na které mám zálusk :o)




2nd by *Kezzi-Rose
3rd by *alina0
4th by ~Gosia








A něco k poslechu:





















No nejsou ty přívěsky sladké? ^^
A Hay se jde dál nudit a vymýšlet psí kusy :D

Přestaň existovat, začni žít!

11. března 2012 v 17:12 | Hidatsenka |  Diagnostika 0

Tak s tímto sloganem na mě dnes ráno vybafla jedna fotka na DevianARTu. Když se tak v noci pokoušíte usnout, máte spoustu času na přemýšlení. A já měla včera i slušné téma. Pocit, který nám ve všem brání, který se zmocní kohokoli, kdykoli se mu jen zachce. Pocit, s kterým nehnete, ani když zatnete pěsti a zkousnete ret. Možná chvíli jeho volání neuslyšíte, ale stejně někde uvnitř bude běsnit, dokud neuděláte, co po vás chce. Ano, mluvím tu o strachu.

Co si budeme vyprávět- význam slova 'strach' zná i dvouleté dítě.

Když strach přeroste do neúnosné míry, odborně se nazývé fobie. Před slovo 'fobia' pak přidáváme předpony podle toho, z čeho strach pramení. Třeba takové nejznámější jsou klaustrofobie (strach z uzavřených prostor), kynofobie (strach ze psů), hemofobie (strach z krve), achluofobie (strach ze tmy) nebo hydrofobie (ztrach z vody), kterou trpí především naši drazí domácí mazlíčci- kočky.
I když si to možná nepřiznáte, každý druhý člověk trpí nějakou fobií. Jsou jich tisíce a tisíce a věřte, že se najde název i pro chorobný strach z plašových králíčků! :D Já osobně vím, že mě brzdí strach z chyb, ať už z mých (pak se podvědomě bojím jakéhokoli kárání), nebo z cizích (kde se bojím, že na ně sama dojedu). Odborně se nazývá kakorafiafobie. (Divní slovo, však? :D) Tím pádem raději čekám, až mi někdo ukáže, že je věc po mě požadovaná zcela bezpečná, a na kolektiv působím jako zamlklý strašpytel.

Co je ale vlastně strach? Kde se tento pocit bere a jak je možné, že má každý člověk strach z něčeho jiného? Samozřejmě, když se vedle vás rozvalí krvelačný panter, strach bude mít každý. Ale proč se někdo bojí tmy, zatím co jiní ji vyhledávají kvůli pocitu bezpečí?
Na tyhle otázky zřejmě nenajde odpověď ani sebelepší vědec, ba ani domácí šťoural. Každý člověk se od druhého nějak liší a až věda příjde na to, jak je to možné, možná se politici konečně vrátí na stromy a mezi lidmi zavládne klid.


Článek o něčem a o ničem, snad se nezlobíte ^^

Hlášeníčko (z povinnosti? :DD)

8. března 2012 v 20:33 | Hidatsenka |  Hlášeníčka
No, z povinnosti přímo ne, ale něco napsat musím, ne? :DD
Poslední týden se mi upřímně řečeno k blogu moc nechce. Vlastně by se chtělo, kdyby ovšem bylo co psát. Zajímavé téma je prchlavé jako sny, které si po otevření očí nikdy nepamatuju. Teda na ten dnešní si výjmečně vzpomínám.
Vím, že tam byla lehká soška z mahagonového dřeva ve tvaru kuželky. Pak jsem stála někde u klavíru, ke kterýmu se přihnala banda poťáplejch kluků a začali ho likvidovat- jeden mě odtáhl za výlohu jednoho z obchodů a sledovali jsme, jak ten klavír ničí (připomněl mi Maxe z rozepsaného příběhu Vlčí Srdce ^^). No a ve třetí části jsem viděla tak dokonalý kreslený film, že jsem vám byla schopná ho v tu chvíli hravě překreslit- nějaké hříbě (asi Starlight z BS) přiletělo s malou holkou, ta utekla a z hříběte byl blonďatý klučina, který čuměl na nějakého čaroděje, co vytlapal ze skály jak ze stanice metra :DD... Prostě blbiny :DD Ale do sebemenšího detailu, jako ilustrace knížky :)
Ani příběhy se mi momentálně psát nechcejí, protože s Van blbneme den co den na skypu. A když píšete naší pošahanou rychlostí, máte problém udržet i tu pitomou tužku v ruce :DDDD Navíc večer i to učení prosebně čumí z police jak chleba z tašky, přece ho tam nemůžu jen tak nechat :DD A ve výsledku nekreslím, nepíšu, nebloguju, ale místo toho se učím a hraju StarStable jako malý decko :D No není to super? ^^ xD
To by bylo asi tak vše okolo adminky. Ale pročpak affísci spinkají? ^^ :D

Neobvyklé abstinenční příznaky

5. března 2012 v 21:24 | Hidatsenka |  O admince

Nekouřím, nepiju, nehujím, nefetuju... přesto mám čím dál větší absťák. Ne, počítač ani blog mi taky nezatrhli. Tak co že mi tolik chybí? Ano, čas mi taky chybí, ale to o čem mluvím, je pohled z koňského hřbetu.

Když se tak loudám ze školy domů po tom rozlehlém zmáčeném poli, z pravidla mě napadá, jak krásně by se po něm cválalo na koni. No cválat ještě ne, ale dejme tomu- klusalo. Tři roky po sobě jsem jezdila o prázdninách na dvanáct dní na koňský tábor do Koryčan, kde jsme ob den jezdili na koních. Až loni jsem záhadně nejela. Mému důvodu nikdo nerozuměl- prostě se mi nechtělo. Lenost je hrozná věc, obzvláště pak když vám je 15 a prosedíte denně více než 5 hodin v svého monitoru. A tak, když jsem doma před pár dny prohodila návrh, že bych ráda jela letos zase do Koryčan, rodiče to jednohlasně schválili. Myslím, že byli i rádi, že budou mít na dva týdny pokoj (pak jim budu měsíc viset na krku- budu brigádit na benzínce za kasou :D) a já mám neuvěřitelnýho těšáka, mimo jiné i na Queeny ^^

Bóóóže, nemůžu se dočkat. Asi jsem se pomátla, co? :DD

ACTA- známé, ale přesto aktuální téma

3. března 2012 v 15:54 | Hidatsenka

Druhá debata.
Napadlo mě další téma k diskuzi- ACTA, SOPA a podobná zvěrstva. Jelikož momentálně stahuju jeden film a libuji si, jak je fajn mít ulozto, připadá mi nepochopitelné, proč by mělo být stahování STARŠÍCH filmů pro vlastní potřebu trestné.

Ano, pokud si někdo stáhne film jen proto, aby na něj nemusel do kina a platit tam za sezení před plátnem, není to správné. Tvůrci filmů pak přicházejí o miliony, které by jinak vydělali na líných divacích, pojídajících při představení popcorn. Když ale někdo shání rok nebo dva starý film, asi těžko ho bude hledat v kině. Představte si také, že ne každý bydlí ve městě, takže nemusí mít přístup k videopůjčovně. Autobusy do města jezdí v moc dlouhých intervalech a museli by tedy stát pár desítek minut v tom mrazu venku jen proto, aby se pak dostali domů. Ve výsledku je tedy jízda do půjčovny výjde dráž, než návštěva kina. (A to ani nemluvím o poplatcích, když film nevrátíte včas.) V takových případech každého logicky uvažujícího člověka napadne sednout k PC a film si z pohodlí svého domova stáhnout. Z videopůjčoven stejně produkce danných filmů asi moc peněz nemá. Nebo snad myslíte, že půjčovna z malého města posílá provizi do Hollywoodu, aby mohla půjčovat 101 dalmatinů? :DD

STOP SOPA ACTA PIPA by ~Madmac1995.deviatart.com

Toť můj názor- ACTA jsou možná dobrá věc proti výrobě nelegálních kopií ve velkém, ale nemůžou brát na všechny stejný metr.

Tagy:
Vy si myslíte, že jsou ACTA dobrým nápadem? Jaké mají podle vás plusy a mínusy? Respektovali byste je? A jak byste problém s nelegálním stahováním vyřešili vy, kdyby jste měli tu moc?

Co by bylo, kdyby shodili blog.cz?

2. března 2012 v 0:22 | Hidatsenka

První debata- komentujte dle libosti, odpovídejte mezi sebou navzájem :)

Omlouvám se, ale asi víte, že jsem nesvá z každé maličkosti. Když tak sleduji nové články, jsou to skoro samé spamy- nesmyslné názvy blogů a články to samé v bledě modrém. Nevím, ale pokud je to jeden z pokusů shodit servery blog.cz, přiznám se, že mám nahnáno. Kdyby se totiž někomu povedlo smazat blogy ze serverů, dva roky práce by byly v háji a jen ta představa je hrozná! Asi bych si hodila mašli :D Pro jistotu už jsem si i změnila heslo :D, protože se válí hned na několika mailech a kdoví kde ještě a nepřipadá mi bezpečné mít celý rok stejné (navíc pouze čtyřmístné) heslo. Změna je život, ne? ;)


Tagy:
Bojíte se, že by mohl někdy v budoucnu někdo blog.cz na trvalo shodit? Co byste asi dělali, přijít o blog? A měníte si hesla často? Toť jsou otázky, které by mě upřímně zajímaly :)

Jediný příběh dvou lidí

1. března 2012 v 23:00 | Hidatsenka |  Diagnostika 0

Snad každý zná ten pocit zbytečnosti. Vždy se najde někdo lepší než my. O to horší, když ten člověk se stejným životním příběhem je váš přítel. Ne, Haidynka nemá zase další deprese. Tedy ano, má, ale berme to jako zamyšlení.

Jistě se vám už někdy stalo, že jste potkali člověka o něco málo nadanějšího, než jste vy. Berme třeba to, že vás baví hrát na klarinet. Není to moc populární, ale ten člověk je prostě s klarinetem sehraný tak, že mu to můžete leda závidět. Nic neobvyklého. K tomu ale přidejte, že měl stejně složité dětství, má také rozvedené rodiče, kteří na něj nemají čas a pořád ho kritizují, oba jste si podobní i vzhledově, dokáže se lépe bavit s přáteli a vůbec- jako byste viděli svůj život, jen s trochu povedenější osnovou. Co pak dělat?

Nejsem hráč. Když mě hra nebaví, prostě se seberu a odejdu. Když prohrávám, buď vše vsadím, abych si naposledy užila, ale pak se seberu a stejně odejdu. Není to ale dobré. I na té pitomé hře typu člověče nezlob se nebo dostihy a sázky vidíte sílu člověka. A pokud vám člověk zahodí kostku jen proto, že prohrává a nemá chuť to otočit, buďte si jistí, že pokud to není jen nějaký chvilkový manýr, situaci s životním zrcadlem nerozdýchá. Když se nenápadně rozhlížím kolem, snažím se lidi pochopit. Jak myslí, uvažují, jak vidí svět kolem sebe. Někdy se až divím, jak jsou si jedinci, kteří se vzájemně nikdy nepotkali, abnormálně podobní. Do té doby jim to nepříjde a pokud jsou rváči, možná si toho nevšimnou ani kdybyste je postavili naprosti sobě a nakukali jim, že ten druhý jim momentálně krade identitu skrze bankovní účty na Kubě. Podobnosti neřeší a zaměřují se na to, že je každý něčím jiný. Každý má jiné přátele, trochu jiné prostředí, jiné vzpomínky. Fakt, že je život jedna veliká perioda, opakující se v zavotě každé generace, prostě přehlíží a vidí sami sebe jako originál. Když jsem ale já potkala člověka, který převyšuje všechny mé kvality (i ty, které jsou na mé ose v záporných kvalitách), i přes fakt přátelství nad tím musím stále přemýšlet. Zda by ten člověk zaujal mé místo a převzal mé odlišnosti, kdybych odešla z tohoto světa. Čistě teoreticky, samozřejmě! :D Prostě by mě zajímalo, zda bychom se stále podobali, nebo by se jeho charakter prohoupl v číslech, jestli mě aspoň v základech chápete.
S životními zrcadly jsem se za těch mizerných patnáct let nesetkávala moc často, ale jedním jsem si jistá- každý člověk má v sobě alespoň dvě vlastnosti, kterými se podobá komukoli na světě. Možná se svému sousedovi podobáš ve dvou vlastnostech, možná se v něčem podobáš i tomu bezdomovci s krabicí vína v ruce. (Vždyť je to taky člověk, nesuď je, dokud neznáš celý jejich příběh!) Každopádně ty dvě vlastnosti jsou základem porozumění mezi lidmi.
Článek o něčem i o ničem, že? :D Omlouvám se, ale na druhou stranu mám hned v palici o trochu více místa :D